Sent to Coventry: V zemi dekadických mil

Už jsem na severu přes dva týdny, tak bych mohla zaznamenat nějaké první dojmy, než budou přebity novějšími...

Švédská míle měří 10 kilometrů a připadá mi to velmi rozumné, jednak kvůli konverzi, jednak kvůli vzdálenostem v téhle zemi. Jo, na sever je to daleko, to jo...ale že je to i do jižního Švédska přes 600 km mě fakt překvapilo.
Podařilo se mi pořídit a aktivovat švédskou platební kartu. Všichni tady sice mluví anglicky a s psaným textem pomůže internet, ale telefonní automaty bohužel neříkají "for English press 42" a mluví švédsky dokud se správnou posloupností čísel neproklikáte k operátorovi...takže aktivování karty přes telefon zařídil můj spolukanclovník, který sice taky není Švéd, ale už tady nějakou dobu žije...
Na Institutu mají na půjčení kytaru! Hurá, hurá, mám postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery...
Máme tady vymoženost v podobě ranního running clubu. Samotnou by mě asi běhat když je sníh nenapadlo...a už vůbec né tak často... Zato běžky jsem ještě nevytáhla...tak doufám, že jsem ještě nepromeškala veškerý sníh...ne, že by ho bylo až tak moc...
Pekla jsem pepparkaka podle švédského receptu ve švédštině...(taky, zkuste péct v zahraničí buchtu podle českého receptu...bez polohrubé mouky). Když jsem smíchala všechny ingredience a těsto bylo zatraceně husté, došlo mi, že to asi nebylo těsto na perník, ale na perníčky. Ale přidání mléka z toho udělalo něco dostatečně buchtovitého na to, aby většina toho, co jsem odnesla na Institut zmizela během přestávky mezi přednáškami.
V MHD už se mi podařilo zaplatit za jednu cestu dvakrát, jet bez jízdenky, nastoupit do busu opačným směrem i vystoupit na špatné zastávce, takže pokud mě ještě něco nepřejede, všechny nezdary už jsem snad vyčerpala. A to jezdím MHD jen o víkendu, když mám čas a chuť vidět za denního světla něco jiného než Djursholm.
Centrum je hezké, ale je tam zima. A kdo má vyndávat ruce z rukavic, aby něco vyfotil...ale přeci jenom, tady jsou nějaké fotky z nejhistoričtějšího ostrova - Gamla Stan.