Stěhování to bylo vskutku vydatné - do Čech jsem posílala 53 kg, a to jsem před odjezdem poměrně poctivě rozdávala a rozprodávala. A dalších asi 40 kg se mnou odletělo do Francie.
A jaké to tady je?
- Mám francouzskou SIM kartu, bankovní účet, pracovní smlouvu, univerzitní průkazku a kde bydlet do konce října. Když jsem na konci druhého dne na univerzitě byla schopna tisknout ze svého školního počítače, kolega z kanclu komentoval, že na francouzské poměry postupuju neobvykle rychle, takže nepochybuju, že dříve nebo později se něco zadrhne.
- Zatím vcelku přežívám bez francouzštiny. V labu sice převažují cizinci, ale i tak je defaultní jazyk francouzština - alespoň v tom smyslu, že na vás tak začne mluvit cizí člověk-nefrancouz na chodbě a maily chodí francouzsky (výzkum i konverzace u oběda jsou naštěstí anglicky). Možná proto, že zatímco každý cizinec se francouzsky alespoň učí, někteří Francouzi vypadají, že angličtinu nikdy nepotkali. V labu se takoví naštěstí nevyskytují. Ale na univezitě ano - byla jsem dnes podepisovat pracovní smlouvu. A paní anglicky fakt moc nemluvila... (Naopak v bance i v callcentru místního poskytovatele internetu angličtina problém nebyla.)
- Přídatná motivace naučit se francouzsky je ochrana mojí angličtiny. Anglické verze textů, i když jsou náhodou dostupné a úplné, jsou totiž psané franglicky. Nejdřív jsem je podezírala, že používají nějaký automatický překladač, že jejich angličtina vypadá tak šroubovaně, ale spíš ne. Překladač by ta slova alespoň napsal tak, jak se v angličtině správně píší. Frangličtina je prostě jiný jazyk.
- Dnes jsem byla na první hodině francouzštiny. Kolega mi doporučil, abych se rovnou hlásila na mírně pokročilé, takže to bylo celkem akční. Kurz navíc začal už před dvěma týdny, takže jsem přišla doprostřed procvičování budoucího času. Učitelka mluvila skoro jenom francouzsky. A pak taky česky. Nejdřív jsem ji podezírala, že je taková borka, že se s každým studentem snaží prohodit pár slov v jeho rodném jazyce, ale na to byla její čeština moc dobrá. Pak se ukázalo, že pracovala v Praze a má českého manžela.
- Abych nepsala jen o francouzštině, tak se ještě pochlubím, že v neděli jsem běžela kousek maratonu. Dokonce před nejlepšíma africkýma borcema. Prostě jsme si šli zaběhat a narazili na nějaké červenobílé pásky. Nebylo nám úplně jasné co od čeho oddělují a z žádné strany nás nikdo nevyhazoval, tak jsme je prostě ignorovali a klusali po nábřeží. Pak se za námi objevily nějaké motorky. Pro jistotu jsme se uklidili ke straně a obklopeno motorkami, kolem proběhlo několik prvních maratonců, kteří vůbec nevypadali, že by je těch předchozích 39 kilometrů nějak unavilo. Další nebyli v dohledu, a tak jsme mohli nerušeně pokračovat naším tempem...
