Ještě žiju

Ještě pořád žiju, i když to podle blogu už nějakou dobu není poznat. A to už jsem dokonce zase v Coventry. Ale o tom až jindy. Pro úplnost a v rámci zachování chronologie nejdřív zmíním, že jsem byla už zase v Kanadě. V Banffu, což je jedno z nejturističtějších míst ve Skalistých horách.

To, že první týden semestru místo spokojeného zabydlování v Coventry budu kdovíkde workshopovat, jsem se dozvěděla až asi v půlce září. Letenku do Anglie už jsem samozřejmě měla dávno koupenou, takže jsem jeden den v podvečer přiletěla a přijela do Coventry, podívala se, kdeže to budu tento rok bydlet a nastěhovala tam všechno harampádí, které jsem měla v kanclu pod stolem.

Další den brzy ráno jsem zase odjela a odletěla, pro jistotu zase směrem na východ, protože jsem přestupovala v Amsterdamu.

Můj batoh nepřestoupil. Ono, ne, že by mi to až tak pomohlo, kartáček a nouzové prádlo jsem s sebou měla tak jako tak, a rukavice a čepici, které by si člověk vzal, kdyby věděl, že Banffu bude občas kolem nuly a na vršcích sníh. Takhle jsem akorát první dva dny chodila v sandálech...

Stihla jsem vidět skoro všechno, které jsou v Banffu bez auta k vidění, včetně maličké jeskyně s velikým muzeem a dalším humbukem okolo...(za takovouhle jeskyni chtěli čtyři dolary vstupného?). A termálního bazénu. Vůbec prvního místa, kde jsem byla, kde půjčují plavky.

O víkendu jsem se chtěla podívat na Minnewanka lake. Nejezdí tam žádná veřejná doprava...no co by člověk na tomhle kontinentě čekal...ale dá se tam dojet na kole! Je tam medvěd. A pohybovat se tam na kole je prý ještě horší než pěšky, protože medvěd má méně času utéct, když zaslechne blížícího se člověka...a sama tam prostě nemůžu, je to nebezpečné.

Vzdávám to a při pohledu na sobotní zataženou oblohu toho ani moc nelituju a jdu se projít alespoň kolem Bow River, spíš tak z povinnosti...a ejhle, člověk ani nevyjde z Banffu...a  narazí na skupinku turistů jak stojí uprostřed pěšiny, snaží se tvářit nenápadně a něco pozorují a fotí. A pak zjistí, že to něco je skupinka losů. Jsou na pěšině tak sto metrů před námi, jsou děsně velcí a nemají se k ústupu, i když si nás zjevně všimli. I rozhodneme se, že ti moudřejší musíme být my. Takový naštvaný los je prý nebezpečnější než medvěd.

Jojojo, nenechte se zmást...v Banffu jsem byla na začátku října...čerstvější zážitky příště. Ale zato konečně zase z Coventry!