Co ta Terka pořád dělá, že už je tři týdny v Coventry a pořád ještě se nedostala k tomu napsat na blog, jak bydlí?
Vysvětlení číslo jedna: Terka měla pokažené oba notebooky.
Je to sice pravda, ale skutečná příčina to tak úplně není. Každopádně - Losovi byl operativně odstaněn přebytečný šroubek, který se mu nějak octl ve větráčku, takže už se zase dá používat a nevrčí na mě.
Vysvětlení číslo dva: Terka propadla těžké závislosti.
To snad není pravda tak úplně, ale příčina to rozhodně je. Protože když strávíte dva večery týdně tancováním, tak prostě máte o dva večery méně na další činnosti, psaní blogu nevyjímaje...
A kdo za to může? Warwick Folk Society. Na stránkách mají následující varování:
Sice ještě nezvládli absorbovat veškerý můj volný čas, ale...
O čem to vlastně pořád mluvím? O Ceilidh [čti kejli, stejně jako jméno toho matematika...]:
- Jsou to lidové britské tance.
- Tancují se na hudbu, která je taky britská lidová. A zatím při každé příležitosti byla živá.
- Tancují se v tom, v čem člověk přijde (kupříkladu v teniskách, profíci mají slušněji vypadající (kožené) tenisky, každopádně bez podpadku).
- Před každým tancem se vysvětluje a nacvičuje jak tancovat.
- Vlastně jsou mnohem společenštější, než ty normální "společenské tance". Základní taneční jednotka je sice pár (typicky smíšený, i když zdaleka ne tak nutně), ale už po pár tancích je v sále jen dost málo lidí, se kterými jste se dosud alespoň nechytli za ruku. Tančí se po čtveřicích, osmicích, deseticích a nebo prostě všichni společně v řadě či kruhu a lidé se při tom permutují dost zázračným způsobem (po několika figurách s nejrůznějšími lidmi, kdy člověk má pocit, že partner už musí být někde na druhé straně sálu a do konce tance se už prostě nenajdete, přijde instrukce "otočka s partnerem" a on se najednou zjeví před vámi, kdo ví odkud...) "Třeba si tentokrát zatančíme i spolu", prohlásil jeden můj spolutanečník, když jsme spolu šli tancovat podruhé za večer.
- Kdo to tancuje: no to je poměrně vtipné. Zatím nemám až tak velký statistický vzorek, ale osazenstvo nestudentských akcí, na kterých jsem byla, se skládalo ze dvou velmi snadno odlišitelných skupin - Warwick Folku (neboli vesměs studentů, bůhví proč dost často matfyzáckého zaměření) a ostatních, kteří jsou vesměs dvojnásobného a vyššího věku než my. Ale evidentně to ničemu nevadí a baví se všichni.
Vysvětlení číslo tři: Terka pořád ještě nezvládla zkompletovat stůl, který si skoro před dvěma týdny pořídila v IKEi, a tedy ještě není dost zabydlená na to, aby o tom mohla psát.
To je sice pravda, ale netriviální podíl na nesestavenosti stolu má právě tancování... (A taky je to složitá historka zahrnující mimo jiné specifika britské architektury, pilku a několik šroubováků.)
