Bydlení v Pikodomově

Napsat o tom, jak tady bydlím plánuju už měsíc. Veškerý nábytek už stojí a na novou adresu mi minulý týden přišel nejenom výpis z banky, ale dokonce i pohled. Zabydlenější už být snad ani nemůžu, zvlášť proto, že za necelý měsíc z Coventry zase odjedu. A nestihnout napsat, jak jsem se nastěhovala dřív než se zase skoro odstěhuju by bylo trapné...(aby bylo jasno, já se za měsíc neodstěhuju, to by byla škoda...jen na necelého půl roku odjedu někam jinam...)

Ale teď už o tom jak a kde bydlím.

• Bydlím v Pikodomě, přičemž předpona Piko- jeho skvělost nikterak nezmenšuje, naopak, protože neznamená 10⁻¹² , ale Pikomat. A to proto, že bydlím s Honzou a Anetou, kteří jsou nejenom Češi a matfyzáci, ale taky pikomaťáci (a kdybyste to náhodou nevěděli, tak například pikomatí leták vznikal díky Honzovi z netriviální části v Coventry...)
• Jméno Pikodům je (zatím!) pouze neoficiální, ale rádi bychom s ním seznámili Royal Mail. Takže, pokud nám budete psát, nezapomeňte to uvést jako součást adresy!
• Přestěhovala na druhou stranu železniční trati, takže oficiálně zdá se bydlím v Tile Hill (Kopec? Ale kdeže...)

Oproti minulému domu má Pikodům několik podstatných vylepšení: 

• úplně skvělé spolubydlící
• bývá mnohem uklizenější
• jídelní stůl
• hezkou kuchyň s myčkou nádobí a dřezem s jen jedním vodovodem
• hezký obývák s krbem (sice jen na plyn, ale hřeje)
• botník
• plastová okna (na druhé straně, štěrbinou mezi oknem a rámem je v mém pokoji vidět ven i když je okno zavřené...nic není dokonalé)
• klavír
• úžasné spolubydlící už jsem zmiňovala? Tak abych neplýtvala odrážkami, zmíním ještě červené auto, které parkuje před domem a které se mí spolubydlící nebojí používat :-)

Můj pokoj:

• Obsahoval postel, skříň a šuplíky, ale neobsahoval psací stůl. A vypadal, že se tam už ani žádný nemůže vejít.
• Ne, že bych psací stůl nutně potřebovala ke psaní či notebookování, na to mám postel a podložku pod notebook, ale někam člověk papíry odkládat musí :-)
• Při vymýšlení, jak do pokoje nacpat ještě nějaký další nábytek, jsem se zamilovala do trojúhelníkové poličky do rohu. Trojúhelník sice není zrovna ideální tvar na knihovničku a vlastně ani nemám tolik knih, abych nějakou knihovničku potřebovala, ale ten roh pokoje takhle prostě vypadá mnohem útulněji a dokonce bych řekla, že i prostorněji.
• Taky jsem si pořídila luxusní oranžovou židli, ať stolu není smutno.
• No a především stůl! Někde jsem slyšela, že jedním z důvodů, proč mají lidi tak rádi IKEA nábytek je, že díky tomu, že do něj investují nějaké vlastní úsilí, když si ho kompletují, si ho oblíbí a mají k němu osobnější vztah. Nevím, co je na tom pravdy, ale sestavení stolu rozhodně jisté úsilí vyžadovalo. A nejen proto, že se mi při jeho skládání podařilo zničit jeden a půl šroubováku. Především proto, můj pokoj na obdélníkové stoly prostě není stavěný. Zato o obdélníku s uříznutým rohem už by se uvažovat dalo. Takže jsem se chopila pilky a výsledkem mého snažení byla deska, která měla o jeden roh víc než ta původní obdélníková. A taky měla o jedno místo na přišroubování nohy méně, než ta původní, takže součástí konstrukce stolu je taky okenní rám a krabička od sirek na něm položená.