Zato na druhém výletě do Lake District bylo vysloveně hnusně. Říká se, že neexistuje špatné počasí, akorát špatné oblečení, ale není to pravda. Existuje oblečení, které člověka udrží v suchu a teple. To je fakt. Ale na to, aby člověku bylo sucho a teplo je nejlepší zůstat sedět doma... O oblečení, které by zařídilo, že když v něm půjdete do hor, budete mít krásné výhledy, i když bude hnusné počasí jsem ještě neslyšela. Když je mlha, vypadá prostě všechno stejně a pozorovat ji z okna prostě není o moc horší než ji pozorovat na vršku kopce. Možná dokonce naopak.
Nicméně, nepřináší-li trpělivost růže, tak dobré počasí ano. Tento víkend jsme byli ve Snowdonii a lepší počasí jsme si skoro nemohli přát. Snowdonskou mlhu a vítr už jsme si na jaře užili s bratrem až až. Tentokrát jsme viděli Snowdon bez mraků, zjistili, že z jeho vršku je vidět moře (což mě minule fakt nenapadlo) a hlavně jsme se nahoru dostali poněkud akčnější trasou přes Crib Goch, a tedy provozovali takzvaný "scrambling".
Z toho, že je scrambling speciální slovo, a že s sebou na scramblovací výlety berou lano a speciálně varují, že jsou scramblovací, mi přišlo, že to musí být něco strašně drsného. Když jsem se na to zeptala Helen, která měla výlet na Snowdon na starosti, místo vysvětlení mi řekla "you will be all right" a připsala si mě na seznam lidí, kteří tam půjdou... all right jsem byla a v praxi jsem zjistila, že scramblování prostě znamená, že si člověk musí pomáhat rukama a lano je od toho aby se neslo v batohu.
Takhle to vypadá když je hezky na Snowdonu, a na Glyder Fawr, Glyder Fach a dalších kopcích, kde jsme byli:
