Thursday 28 November 2013

V Mnichově, nikoli však Hradišti

Po téměř rekordních téměř sedmi týdnech nepřetržitého pobytu v UK jsem si udělala výlet na kontinent. Počasí dělalo vše proto, abych neutrpěla kulturní šok, a bylo tak sychravo, že i anglické počasí by si z toho mohlo vzít příklad...

Do Mnichova jsem přiletěla v pátek odpoledne a hlavním úkolem dne bylo potkat Vaška. Úspěšně najdu Marienhof, kde se máme setkat a snažím se dát Vaškovi vědět, že jsem dorazila...píšu SMS, volám...na to, že v mnichovské provozovně Googlu nemají moc mobilního signálu náš komunikační protokol nebyl stavěný. Nakonec mě zachraňuje kindlenet - píšu Vaškovi e-mail... Ale vlastně to čekání na Marienhofu bylo příjemné, protože zahrnovalo koncert...a jak často uslyšíte outdoorový klavír...


V sobotu si odškrtávám ze seznamu "must see in Munich" pecky jako Frauenkirche a Englisher Garten...a hlavně si přitom skvěle pokecám s Luckou.


Pak jdeme do Kartoffelmusea, které se asi v běžných "must see" seznamech nevyskytuje, ale tím líp, máme ho skoro sami pro sebe. Můj nejpodstatnější poznatek z muzea je, že plastové dekorační brambory se vyrábí v mnoha různých tvarech a dokonce i ta hlína na nich vypadá docela věrohodně. Dostáváme ohromnou chuť na brambory a k večeři vyrábíme bramboráky.

 



Městečko Lindau se nachází u Bodamského jezera...a částečně taky v Bodamském jezeře, protože nejzajímavější část města je ostrov. Podle fotek na internetu jsou odtamtud vidět Alpy, je tam maják a vůbec to tam vypadá lákavě a slunečně. Hlavní geografický význam Lindau ovšem spočívá v tom, že tam jezdí přímé vlaky ze Zurichu i Mnichova a je to zhruba napůl cesty. Proto se tam v neděli vypravujeme potkat Xofa a Katku.

Cestou tam z vlaku pozorujeme sychravo za oknem a na zastávkách máme hřejivý pocit, že to ještě není ta naše a můžeme zůstat sedět uvnitř. Vlastní pobyt v Lindau pak nejlépe shrnul, tuším Vašek:

V Lindau na břehu jezera,
jíme od rána do večera.

Tedy - o přestávkách mezi příjezdem, obědem, cukrárnou a odjezdem taky stihneme projít skoro celý ostrov...ale on není zas až tak velký... a hlavně si při tom všem skvěle popovídáme...
Asi stárnu...jako malá jsem nikdy nechápala, jak ti dospělí můžou celé odpoledne jenom sedět a povídat si. A dělají to dobrovolně! A už jsem na tom taky tak...

V pondělí jsem ponechána svému osudu a protože je konečně hezky, jdu se podívat na Nymphenburg. V parku je spousta jezer a nejsou u nich cedule "Pozor - hluboká voda", protože v Německu se, narozdíl od Británie, čeká, že se budete alespoň trochu řídit vlastním rozumem.