...když už tak dlouho nic nenapsala?
Ale napsala...i když jinam a něco jiného. Důkaz si můžete prohlédnout zde.
A jinak jsem se flákala všude možně, jak mi můžou mnozí dosvědčit.
Začalo to asi v polovině března, když jsem si říkala, že by bylo záhodno se někdy podívat do ČR, jestli tam stále voda hučí po lučinách a bory šumí po skalinách a potkat nějaké příbuzenstvo a kamarády. A taky z čistě pragmatické potřeby vyměnit zimní oděvy za letní. Ne, že bych se obávala kdovíjakých veder ve Stockholmu (i když je tu poslední dobou fakt krásně a celkem teplo), ale přímo ze Stockholmu letím na několik týdnů do Říma...a tam se asi kraťasy budou hodit o něco víc než šála.
Odvážně jsem se skyscanneru zeptala, jak se dá do Čech letět hned následující týden. Odpovědí mi byla velmi zajímavá letenka s trasou Stockholm-Helsinky-Praha-Helsinky-Stockholm, přičemž oba přestupy v Helsinkách trvaly asi 20 hodin. A protože mě Bětka nedávno zvala na návštěvu, nadšeně jsem využila možnosti je navštívit hned dvakrát.
Švédsky se Helsinky jmenují Helsingfors...letenku jsem si kupovala ve švédštině a že Helsingfors jsou opravdu Helsinky a nebudu dvakrát nocovat na nějakém obskurním místě jsem kontrolovala asi tak padesátkrát...třeba Helsingborg je zcela zákeřně město ve Švédsku.
Na letišti jsem se podivovala slovu planet na různých cedulích (ne, fakt jsem omylem nedorazila do hvězdárny) a záhy mi došlo, že to znamená letadlo. Když jsem se o tom později bavila se Švédem, ukázalo se, že planeta se taky řekne a píše planet. Akorát mezi výslovností planet a planet je jasně slyšitelný (i pro mě) rozdíl, který jasně demostruje, že švédština rozlišuje mnohem víc samohlásek, než kolik jich má v abecedě.
V Helsinkách se zacelila další mezera v mé zeměpisné ignoranci zjištěním, že švédština je ve Finsku druhý úřední jazyk a když člověk hledá nějaký nápis, který by byl schopen alespoň vyslovit, když už ne pochopit, švédský překlad typicky není daleko a můžu si připada skoro "jako doma".
Bezpochyby nejsilnější zážitek z Helsinek byla totální bezmoc v autobuse, když se ukázalo, že nehlásili zastávku na znamení, kde jsem měla přestoupit. A když jsem se spolucestujících ptala, jak se dostanu na zastávku, kam jsem potřebovala, směrovali mě do sousedního města. Protože ve druhé třetině opisování Hämeenlinnanväylä mi došla trpělivost a poznamenala jsem si jen Hämeenlinna. Což je opravdu jméno sousedního města. Trochu na adrenalinovosti té situaci přidával fakt, že bylo něco kolem půlnoci, což na experimentování s MHD není ideální čas. Takže - ať žijí moderní komunikační technologie! A Bětka s Markem, kteří mě k sobě telefonicky donavigovali:-)
Jinak - Helsinky prý vypadají trochu jako Petrohrad. To potvrdit nemůžu, protože v Petrohradě jsem nebyla, ale je fakt, že některé budovy nevypadají úplně Evropsky. Snad časem vylovím z foťáku i nějaké fotky, které by to demonstrovaly, ale pokud si pamatuju, fotila jsem hlavně kamenné želvy na nábřeží, které až tak rusky nepůsobily...
Tímto opět snižuju zpoždění blogu na méně než měsíc...takže pro tentokrát se s relativně čistým svědomím loučím a těším se na brzkou "psano-čtenou" :-)
