Co se poslední dobou ve Francii děje tady asi nemusím vysvětlovat, protože pokud se to k někomu ještě nedostalo, je od světa izolovaný tak dokonale, že určitě ani nečte tenhle blog.
Zavřené hranice jsem si vyzkoušela hned v sobotu dopoledne, kdy jsem letěla do té nejlepší evropské země kam člověk mohl hned po útocích letět, do Belgie. Oproti očekávání cesta proběhla úplně normálně. Týpci se samopalama pochodovali na hlavním nádraží vždycky, teď možná mají lepší mínění o smysluplnosti své práce. Nově zavedli pasovou kontrolu, ale i tak jsem už čtvrt hodiny po příchodu na letiště jen seděla a čekala na letadlo. Skoro si říkám, jestli to nešlo tak rychle proto, že spousta lidí se raděj rozhodla nikam neletět.
Některá "bezpečnostní " opatření ve mě navíc místo pocitu bezpečí vyvolávají spíš pochybnosti o kompetentnosti jejich autorů. U vchodu kontrolují karty, ale u východu visí akorát cedule, že z bezpečnostních důvodů se nemá používat jako vchod... to by každého teroristu zaručeně odradilo.
Vzhledem k tomu, že tu zatím dopravní nehody co do počtu mrtvých s přehledem vedou před teroristy (3250 mrtvých v roce 2013), člověk by měl být při cestování po Francii opatrný spíš z jiných důvodů. To ale Francouzi nijak zvlášť nejsou. Že chodí chodci na červenou, to ještě chápu. Možná mají dokonce spočítané, že to ve střední hodnotě nezkracuje délku života, pokud člověk odečte dobu strávenou čekáním na zelenou. Ale to, že cyklisti na silnicích jezdí na červenou taky, to je prostě děs.
