Sunday 29 November 2015

Žiju. Bydlím. Lyon.

Lyon
  • Má podle některých informací jen asi půl milionu obyvatel. Ale je to asi jako kdybyste do Prahy počítali jen historické centrum. Do "sousedního" města dojedete metrem nebo tramvají za pár zastávek a o nějaké viditelné hranici se fakt nedá mluvit. Podle jiných měřítek má Lyon asi 2 miliony a to realitě odpovídá mnohem víc.
  • Na druhé straně, dostat se tady někam MHD je rychlejší a levnější a mnohem snadnější než v Coventry. A navíc tady mají celkem použitelné cyklostezky a síť veřejných kol.

Francouzi
  • Jsou vesměs velmi milí a nápomocní, dokonce i když se s nimi člověk nedomluví anglicky.
  • S mnoha, hlavně těmi mladšími se člověk anglicky domluví dokonce velmi dobře. Dokonce jsem se domluvila i s prodavačkou v supermarketu. (Ale možná to byla cizinka...)  Neustále mě to příjemně překvapuje a vrtá mi hlavou, jak úspěšný by člověk byl s angličtinou v běžném provozu v Česku. 
  • Jezdí na koloběžkách, i když je jim přes 20 (i 30). Možná i proto, že kola do metra nesmí.
  • Kouří. Balí si cigarety. V MHD by se možná dalo předpovídat, kdy budou vystupovat, podle toho, ve které fázi balení jsou.
Francouzština
  • Dozvěděla jsem se, že ^ nad písmenkem značí schované 's'. A slova jako forêt, hôpital, côte, fête najednou dávají víc smyslu. (Ale aby to nebylo příliš jednoduché, občas přidávají ^  i z jiných důvodů...třeba aby rozlišili homografa...pch.)
  • Zvládla jsem si francouzsky koupit známku na pohled. Jinak se omezuju na merci a bonsoir, protože sestavit rozumnou větu a rozumně ji vyslovit v reálném čase prostě nezvládám.
  • Vzhledem k tomu, že francouzštinu denně poslouchám ať chci nebo ne, s porozuměním to není tak beznadějné jak jsem si myslela. Zatím mám dojem, že lidi kolem mě spolu vesměs souhlasí (D'accord. Très bien.) nebo mluví o tom, že něco jde či nejde (marche). A pak nějaké blabla mezi tím, kterému nerozumím...hlavně proto, že neznám slovíčka. Oproti očekávání občas dokážu dokonce rozeznat slovíčka, která nevím co znamenají, ale už jsem je někde slyšela. 
Bezpečnost
  • Za mých mladých let (naposled asi 2012 v Albertu v Praze) člověku kontrolovali tašky když odcházel z obchodu. Teď kontrolují při příchodu. Alespoň v Lyonské IKEA. Sekuriťák důkladně prohledal můj velký, ale zcela prázdný batoh, včetně kapsičky na bederáku, kam se mi nevejde ani mobil. Na druhé straně, neprohledal kapsy mé bundy, které jsou mnohem větší. Což je na jednu stranu bezpochyby bezpečnostní díra, na druhé straně rozumná obchodní strategie, protože jinak dost možná měli o zákazníka méně.
  • Rušení veřejných akcích je v plném proudu. Zrušili Festival světel, přehlídku světelných show, které se prý jiné roky účastní tak 3 až 4 miliony lidí. Jsem v Lyonu špatný rok.
Bydlení
  • Bydlím na kolejích, mám pro sebe pokoj s koupelnou a kuchyňku sdílím se čtyřmi francouzskými spolubydlícími.
  • Je to méně než deset minut pěšky od školy a s luxusní zahradou.
  • Mám dvojtá skla v oknech a jen jeden vodovod. Jupí!
  • Potřebovala bych bankomat na mince. Máme prádelnu, kde se platí mincemi a nasbírat jich dostatek, když člověk všude platí kartou je celkem těžké.
  • Některé ulice v okolí jsou tak trochu red light district, ale bez červených světel. Místní business model jsou dodávky, ve kterých za předním sklem hoří svíčky a občas vysedávají nepříliš oblečené slečny.

Jídlo
  • Rozhodně to není tak, že by měli v supermarketech regály plné šneků a žabích stehýnek. Ovšem výběr plísňových sýrů mají nekonečný. Taky mají fazole vypěstované ve Francii, což mě, po letech neúspěšné snahy koupit fazole vypěstované v Evropě, fakt překvapuje. 
  • Koho výběr v supermarketu neuspokojí, může zajít na trh. Ty jsou na spoustě míst několikrát týdně. Akorát jenom dopoledne, takže většinou to u mě vyhraje supermarket.
  • Pokud bych soudila dle své spolubydlící, kterou vidím vařit nejčastěji, konzumují Francouzi enormní kvanta špenátu.
  • Nakupují a nosí v náručí bagety. Kolik z nich stihnou sníst dříve, než ztvrdnou, nevím. (Zbytek, zdá se, zkrmují kachnám a labutím na řece.) Já jsem nakupování pečiva vzdala. Chleba odpovídající mým českým standartů, se mi zatím objevit nepodařilo a ten poslední co jsem koupila se mi podařilo sníst jen do poloviny než beznadějně ztvrdl.
  • Francouzský sáčkový černý čaj je tak slabý, že se do něj skoro nedá přidat mléko. Už jsem si nechala dovézt pořádný čaj z UK.
  • Houfně chodíme na obědy do menzy. Na rozdíl od Warwicku jsou tak vydatné, že to skoro stačí na celý zbytek dne. Hlavně proto, že kromě hlavního jídla člověk má nárok na pečivo a jeden až tři vedlejší chody. Tolik jídla najednou sníst nedokážu, takže pečivo a ovoce svačím. Sice to není žádná haute cuisine a nepohrdla bych vegetariánštějším menu, ale menza mi asi bude chybět. Tolik celkem rozumného a bezpracného jídla za 5,50 Eur člověk jen tak nesežene.
  • Z UK jsem si zvykla na ceny v librách, takže mi tady jinak jídlo přijde relativně drahé...