Na druhém břehu (nejen) Francie

Nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak se dostat z Francie na Barbados, je letět vnitrostátním letem na jeden z francouzských ostrovů v Karibiku (jeden z nejdelších vnitrostátních letů bez mezipřistání) a odtamtud kratičkým meziostrovním letem pokračovat na Barbados.

A taky je to dobrodružnější. Když jsem (po nákupu letenek) zjistila, že přestup mezi těmi lety není pojištěný, a když mi letadlo uletí, mám smůlu, připadalo mi to dobrodružné až příliš. Ale lety naštěstí letěly tak, jak měly, a já jsem kromě Barbadosu měla možnost navštívit i Guadeloupe a Martinique.

Let na Guadeloupe byl skutečně extrémně vnitrostátní - hlášení ve francouzštině a, v souladu s francouzskými stravovacími standarty, žádné vegetariánské menu, i když jsem se ho snažila si dopředu objednat. Dokonce i cedule s varováním před virem Zika na Guadeloupském letišti byla jen francouzsky.

Na Guadeloupe jsme měli na přestup jen asi tři hodiny, takže jsme akorát napsali pohledy a věřili, že to mimo letiště opravdu vypadá tak jako na těch fotkách. Taky jsem se přesvědčila, že se tam skutečně platí eurem, což mi v takovéhle exotické destinaci připadá skoro proti přírodě. Ale je to přeci jenom kus Francie. A ač není v Schengenu, v eurozóně je.

O Barbadosu už jsem psala tady. Od té doby ale proběhly další workshopy během nichž se účastníci lépe naučili, jak to tam chodí.

• Že ráno je skvělý čas na plavání. 
• Že nejlepší obědy má rasta týpek (teda, týpek s dredy a obrovskou vlněnou čepicí, která sice byla fialovo-šedá, ale zato mu sahala skoro do pasu) s dodávkou. A dokonce používá desinfekční gel na ruce před nakládáním jídla. 
• A že kolem druhé odpoledne se na nedaleké pláži krmí želvy, je dobré si vzít šnorchl a psychicky se připravit na to, že vás cestou po pobřeží může totálně vymáchat vlna (i jedna stačí, ty další vám už pak jsou celkem fuk). Letos jsme se navíc poučili, že želvy se nekrmí na Velikonoční pondělí. 
• A taky, což je mnohem lepší, jsme měli možnost želvy krmit sami. Když turistická krmící loď odjížděla, věnovali nám igelitový sáček s mrtvými rybičkami. Člověk si vzal rybičku do ruky, chvíli mával a ejhle, zjevily se želvy. A to pak rybičku urychleně pustil, aby ji želva náhodou nesezobla i s prsty (želvy nemají zuby, ale spíš něco jako zobák). Od lidí, kteří mají žrádlo, si totiž želvy nemají vůbec potřebu udržovat odstup. Matt měl podvodní foťák, takže máme i fotodokumentaci. Akorát z ní vůbec není poznat, jak velké želvy jsou (různě, ale ty největší měly určitě přes půl metru).

Předchozí rok jsme se ve volném odpoledni vydaly na druhé, to jest východní,  pobřeží Barbadosu. Obyčejným linkovým autobusem, takže jsme absolvovaly  hodinovou vyhlídkovou jízdu skrz vnitrozemí za pouhé dva barbadoské dolary (neboli jeden americký). Oficiálním cílem naší výpravy byla botanická zahrada. Která sice byla super - v evropských sklenících prostě tak velké palmy nevypěstujete - ale ve srovnání se zbytkem výletu v zásadě evropská... narozdíl od banánovníků  rostoucích jen tak vedle cesty...

Vousatý strom, podle kterého se prý Barbados jmenuje Barbados (španělsky "vousatí").

Chlebovník (nekecám, podle wikipedie to má fakt takový český název).

Na Martiniku jsme měli na přestup skoro celý den. A protože Stephan se dobrovolně rozhodl strávit ho na letišti, mohly jsme si s Aurelií užít turistování neobložené kufry. Na letiště nejezdí žádná oficiální hromadná doprava, prý kvůli taxikářské lobby. Slyšeli jsme drby o neoficiální dopravě, která staví někde nedaleko letiště. Stařík, se kterým jsme přiletěli stejným letem se ji vydal hledat a uspěl - později jsme ho potkaly ve městě. My jsme usoudily, že si času na poznávání Martiniku ceníme natolik, že se nám nechce ho trávit hledáním mytologické zastávky poblíž letiště a raději zaplatíme 25 EUR za taxík.

Fort de France (hlavní a jediné pořádné město na ostrově) má 

• krásnou starou knihovnu, 
• katedrálu, která pro lešení a bednění není vůbec vidět, 
• prodavače prodávající zeleninu a ovoce přímo na chodníku - bez stánku, jen s židlí a pár bednami nebo supermarketovým drátěným vozíkem
• ulice a domy, jejichž stav si (pravděpodobně úplně mylně) vysvětluju tak, že je tady většinu dne prostě moc vedro na to, aby se místní starali o nepodstatné detaily, jako že se někde loupe omítka
• trh s obrovskými kusy skořice a košíky vanilkových lusků
  
  

Megaskořice.

A samozřemě pevnost. Měly jsme štěstí a dorazily zrovna včas na prohlídku v angličtině. Trochu nevýhoda byla, že začínala v pravé poledne a byla ze značné části venku. Opalovací krém s faktorem 50 naštěstí zafungoval a měla jsem akorát červený flek na zádech, kam jsem krém pořádně nerozetřela...

• Pevnost je prý stále aktivní vojenský objekt a průvodkyně nám proto rozdala návštěvnické odznáčky. Měly sice vyznačenou platnost jen do loňska, ale to je asi pro místní nepodstatný detail. 
• Jako správná pevnost není ta stavba kdovíjak estetická sama o sobě, ale jsou z ní skvělé výhledy na všechny strany. 
• Nejvýznačnější bitvu proti přesile Holanďanů tady Francouzi vyhráli strategicky položeným skladem rumu. Byl dobyt první a holandská armáda se tak opila, že se musela stáhnout i přesto, že to Francouzi už vzdali. 
• Pevnost je střežena především leguány, kteří jsou relativně ochotní pózovat turistům.