Další specialita tohoto vydání jsou fotky, protože je vesměs je fotil můj bratr. Jsou k nalezení zde.
Ale teď už k věci: kde jsem byla a co jsem tam dělala? Jak už každý s aspoň minimálními znalostmi geografie uhodl, byla jsem v Irsku. Konkrétněji se to nedá úplně stručně specifikovat, protože jsme během tří dnů najezdili víc než tisíc kilometrů: autem z půjčovny - při třech lidech v autě za méně než korunu padesát za osobokilometr. Občas po silnicích, které byly široké sotva na jedno auto, ale zato byly, snad pro povzbuzení řidičů lemovány značkami, že se má jezdit vlevo a že povolená rychlost je 100 km/h (v Irsku, narozdíl od Británie používají normální jednotky...alespoň oficiálně - párkrát jsme zkoušeli nějakou metrickou informaci dostat od Ira a odpověď byla většinou imperiální)...méně informativní už mohla být jenom značka Zákaz předjíždění. I tu jsme tam někde potkali.
Naše hlavní destinace byly:
Dublin - tam jsem byla hned dvakrát - poprvé tak, že jsem přiletěla, došla na parkoviště a nasedla do auta, které zrovna jelo kolem a mířilo z Dublinu pryč směr na jihozápad.
Cashel - hrad se jménem, které prý, ať si o tom Češi myslí co chtějí, pochází z irského slova pro pevnost. Podle průvodce od Lonely Planet jeden z top 21 zážitků v Irsku. Podle mě asi taky, ale jen proto, že jsem tam nebyla tak dlouho, abych těch zážitků nasbírala víc.
Torc - první zkušenost z irskou turistikou a přírodou. Dorazili jsme relativně pozdě, ale i přes časové odhady a varování o náročnosti túry se šli projít po úbočí Torc Mountain. Stezka vedla rododendronovým pralesem, byla úplně nová a vydlážděná kameny, které nevím jak do tak prudkého svahu dopravili, ale zaručeně nebyly místní. Narozdíl od následujících dnů jsme i viděli do dálky. Procházka vůbec nebyla tak náročná jak slibovali, a tak jsme se ještě za světla stihli pokochat palmami a kvetoucími (asi) ibišky v nedalekém arboretu. Třídění odpadu tu dotáhli opravdu daleko, kousek od parkoviště byl kontejner na koňský trus.
Killarney - březen prostě pro přespávání pod stanem není ideální a tak jsme nocovali v hostelu. Překvapivě měli docela plno a tak jsme neměli čtyřlůžkový pokoj pro sebe, jak jsme doufali, ale vyhráli spolubydlícího, který sice na první pohled vypadal docela normálně, ale když si uprostřed noci spletl podlahu pokoje s pisoárem, už nám tak normální nepřipadal...
Carrauntoohil - se 1038 metry nadmořské výšky nejvyšší hora v Irsku. Prý je z ní vidět čtvrtina Irska...to by ale nesmělo být irské počasí. My neviděli ani na sousední vrchol. Cestou dolů jsme potkali lebku se zkříženými hnáty a varováním, že tudy cesta dolů nevede. A vzhledem k tomu, že byla mlha, jsme přehlasovali bratra a vrátili se stejnou cestou, odkud jsme přišli... Cestou jsme si všimli, že svah jednoho z kopců je poměrně čerstvě vypálený a divili se, jak tady mohl v tuhle roční dobu vypuknout požár. Později jsme viděli vypálené krajiny ještě desítky kilometrů čtverečních a dokonce jeden požár naživo. Asi je to běžná metoda, jak se zbavit křoví a staré trávy, aby ovcím vyrostlo nějaké čerstvé žrádlo... Některé oblasti vypadaly, jako kdyby někdo odhodlaně chodil od keře ke keři s plamenometem a v nepříliš úspěšné snaze nějaký požár vyvolat.
Gap of Dunloe
Ring of Kerry - ať žije autoturismus! Z auta jsme vysedali jen na největší turistické atrakce: výhled na Skellige Islands (asi ty dva šedé fleky daleko v mlze), útesy, zříceniny, místo, kde do Evropy dorazil první transatlantický komunikační kabel a pláže - možnost koupání v Atlantiku prostě nejde nevyužít.
Dublin podruhé - cestou zpátky jsem tam strávila celý den kocháním se krásami Dublinu a nocováním u bratra a připadala si jako doma, protože jsme si oba pořídili stejné (nejhezčí) povlečení, které v IKEI minulý podzim měli. A taky proto, že oddělené vodovodní kohoutky mají bohužel i tady.
Nejzajímavější pohledy z Dublinu na sobě mají napsáno "Doors of Dublin" a jsou na nich fotky spoustu barevných dveří z jednoho Dublinského náměstí. Nic zajímavějšího jsme v Dublinu asi fakt neviděli. Byli jsme v muzeu Book of Kells, kde ale kniha zrovna nebyla k vidění...což bylo vlastně dobře, protože vstupné bylo za polovic a člověk viděl všechno kromě jedné asi dvanáct set let staré knihy, která by stejně byla akorát zavřená ve vitríně s konstantní teplotou a vlhkostí...
Hlavní poznatky:
- irština je šílený jazyk, jediné štěstí, že je všechno dvojjazyčné. Na druhé straně, neustále vám to připomíná, že naprosto chápete slova z anglického nápisu, ale nemáte opravdu ani nejmenší tušení, kterým slovům v irské verzi odpovídají.
- mám bratra, který umí organizovat úplně perfektní výlety. Díky moc!
Možná vylepšení pobytu v Irsku:
- jet tam trajektem,
- jet tam, až pokvetou rododendrony,
- jít na Carrauntoohil z opačného směru a když bude méně mlhy,
- skutečně vidět Skellige Islands
- a mít víc štěstí na spolubydlící v hostelu.
Co příště zopakovat:
- nezmoknout - fakt jsme nezmokli - juchů!
