Tak už jsem zase v Coventry. Cesty sem jsou asi nějaké začarované. Poctivý čtenář si jistě pamatuje, jak dobrodružně minule cestoval můj batoh. Tentokrát jsem letěla pouze s příručním zavazadlem a navíc bez přestupu, takže to, že se minulá situace nebude opakovat bylo posichrované hned dvakrát. No ale tak úplně bez zábavy se to neobešlo.
První úskalí se vyskytlo hned na začátek - Wizzair zrovna rozhodl si přivydělat striktní kontrolou velikosti zavazadel (mimochodem, ta je menší než u jiných aerolinek) a můj batoh prošel jen s pomocí štěstí a Lukáše. Nicméně to, co mě čekalo při vybalování, tenhle zážitek odsouvá daleko do pozadí. Po příjezdu jsem totiž zjistila, že zdroj k mému notebooku zůstal v Praze....
OK, notebooky mám dva. Proč tedy zatím nepoužívat ten druhý? No protože druhému notebooku onehda dodisplejoval displej a odvezla jsem ho do Prahy na reklamaci... Proč si nějakou dobu nevystačit se školním počítačem? Protože mě čekají tři týdny na cestách a školní počítač nebude po ruce. Prostě si umím vybrat správnou příležitost, kdy zapomenout zdroj.
Zatím to vypadá hlavně jako zdroj problémů, nicméně, šťastné náhody v tomhle případě převážily. Ukázalo se, že Dan je v Praze a letí sem další den ráno a Jethro s Anet jsou na koleji a mají můj zdroj. To se tedy ukázalo asi v jedenáct večer českého času, nicméně to stačilo. Anet zvládla ještě ten den Danovi dovézt zdroj a Dan ho zvládl dopravit až sem a předat mně.
Takže příběh končí naprostým happy endem - Terkou píšící další příspěvek na blog na notebooku se znovu nabytým zdrojem. A jestli neumřela tak píše dodnes...
Všem zúčastněným převelice děkuju a taky děkuju Lukášovi za půjčení notebooku, ze kterého jsem to zvládla vykomunikovat. A Anet má u mě pusu (říkal Jethro).
To, že se sem ten zdroj podařilo dopravit tak rychle, mi připadá jako malý zázrak, a zažít zázraky a mít kolem sebe lidi, kteří je dokážou působit, je ještě lepší, než jenom mít zdroj k notebooku...
