Tož jsem dostala od maminky vynadáno, že nepíšu...tak já se tedy polepšuju...Přiznávám, zůstat poslaná do Coventry se mi poslední dobou moc nedaří a to, že jsem se poslední dva týdny aspoň nacházela v zemi, která začíná "United" je chabá náhražka.
Proč a s kým? To druhé je v tomto případě velmi podstatné. Existuje jen málo nepravděpodobnějších skupin lidí, které si umím představit, zvlášť skupin, do kterých bych patřila. Holek, které studují nebo mají doktorát z matiky, případně k němu mají namířeno, a ještě navíc v kombinatorice, teorii grafů nebo příbuzném oboru jsem asi neviděla nikdy víc než pět najednou. Tady jich bylo rovnou padesát. A tvořily 100% účastníků oné akce, která se shodou okolností jmenovala Women and Mathematics.
Jaké to je, mezi tolika matematičkami? Úplně normální. Z pohledu spousty lidí by to asi bylo děsně nenormální, nicméně já jsem v té společnosti byla blíže průměru, než se nacházím obvykle... Takže správnější popis je asi "Připadala jsem si normální." Nicméně, nemůžu říct, že bych si připadala nějak dramaticky jinak než v matematické klučičí společnosti. Asi se to trochu promítlo tématech rozhovorů u oběda, ale jinak to nebyl moc rozdíl. Možná jsem "gender blind".
K čemu je taková holčičí akce dobrá? To jsem si taky říkala, než jsem tam jela. Když nechám stranou "feministické kecy", tak člověk potká fajn lidi, uslyší docela zajímavé věci a na vlastní oči uvidí spoustu velkých matematiček, jejichž jména třeba znal, ale nevěděl, že to jsou ženy.
Tak a teď ty kecy. Přiznám se, že spoustu věcí jsem nepochopila, nebo s nimi úplně nesouhlasím, takže to co tady budu psát jsou hlavně moje kecy a půlka z nich tam na přetřes vůbec nepřišla. Diskriminace žen jiná, než pozitivní samozřejmě existovat nesmí a oficiálně tedy neexistuje. Ovšem pořád existují soukromé poznámky, které naznačí, že by člověk na akademickou kariéru neměl pomýšlet, zpochybňující podíl na výsledku a podobně, s více či méně čitelným "protože jsi žena" v podtextu.
Jo, lidi jsou lidi, a nějakou nějakou tu demotivující poznámku může schytat i muž. Nicméně, i kdyby jich ženy schytávaly v průměru jen o 10% víc, není to už patrný rozdíl, který může v rozhodující okamžik převážit? Neměly by se proto naučit lépe se chránit proti takovýmhle poznámkám? Ublížení slovem je vždycky ublížení, na které je potřeba dvou - pachatele a oběti. Pokud oběť nebude brát znevažující poznámky vážně, nejde jí jimi ublížit. Jenže to se snáze řekne, než udělá. Zvlášť, když spousta z nás má nějakého toho rodiče nebo prarodiče, který si více či méně otevřeně myslí, že její kariéra by měla spočívat v domácnosti a dětech místo v matematice. Takže hlavní přínos a smysl holčičích akcí by podle mě měl spočívat v tom, že se matematičky naučí nedělat ze sebe oběti nevhodných poznámek, pachatelé nebudou mít na koho útočit a všichni budou šťastní. Možná by se to dalo provádět nějak efektivněji, ale věřím, že ta akce na některé potřebný účinek mít mohla.
A jaké je to zpátky v realitě? Včera jsme se byli projet a Honza mi velice ochotně zprovoznil kolo. Takže: Díky moc. Holčičí společnost je fajn, ale na společnost gentlemanů asi taky nezanevřu ;-)
