Saturday 8 June 2013

Jak jsme byli málem zachráněni před trávníkem

Pro ty, kteří to nevědí, zmiňuju, že v bydlím v rodinném domku, což je ale v Coventry spíše pravidlo než výjimka. No a jak to tak s rodinnými domky občas bývá, má to vepředu trávník a vzadu zahrádku, neboli další trávník, obklopený ploty a keři a obsahující prádelní šňůru. Trávník v našem podání ovšem není ani zdaleka anglický, naopak, máme momentálně po kolena vysokou trávu a bojíme se, aby nám nepřerostla přes hlavy, protože nemáme, čím ji posekat.

Minulou neděli se problém málem vyřešil sám od sebe. Z ničeho nic na dveře zaklepali dva malí kluci se sekačkou a zeptali se mě, jestli nám můžou posekat trávník. Po konzultaci se spolubydlícími, jaký je správný britský přístup k takovéhle události, jsme nadšeně souhlasili, našli prodlužku a nechali je séct.

 Původně jsme mysleli, že to je originální business plan, a kluci za to budou chtít pár liber nebo aspoň čokoládu, nicméně mám podezření, že jejich úmysly byly naprosto nezištné - prostě někde přišli k sekačce a chtěli ji vyzkoušet a náš trávník byl jediná neposečená plocha v okolí.

Nevíme, jestli se jejich sekačka udusila naší vysokou travou, nebo umřela sama od sebe - u sekačky, která držela pohromadě jen pomocí izolepy, by mi to vůbec nepřišlo překvapivé. Každopádně to naši zachránci byli nuceni vzdát a před domem teď máme na trávníku vysekaný jakýsi nepravidelný útvar.