Už tady nějakou dobu máme třetí trimestr, což je takové zkouškové po anglicku. Já žádné zkoušky nemám, takže z mého pohledu se tento semestr od předchozích dvou liší především tím, že neučím a neopravuju úkoly. A taky tím, že je tady konečně příjemně teplo (a když si člověk jde odpoledne zaběhat nebo se snaží spát pod peřinou, dokonce vedro).
A co tady tedy dělám, když se neučí? No jak jste si všimli, tak například nejsem (a to jsem se vám ani nepochlubila výletem do podmáčené střední Evropy a vyhlídkovou jízdou vlakem podél rozvodněného Rýna). No a když tu jsem, tak invigiluju, bádám nebo si hraju na grafika.
S tím posledně jmenovaným jsem včera slavnostně skončila vytištěním plakátu o svém výzkumu na červencový workshop. Většinu estetické stránky za mě naštěstí zvládla LaTeXová šablona, akorát jsem se při procesu tvorby naučila o seznamech a dalších skvělých aspektech LaTeX víc, než jsem myslela, že je možné...
S bádáním se jen tak skončit nedá...kdybyste někdo náhodou věděl o grafu bez indukovaných cyklů délky ... ne, to teda ne, o matice tady psát opravdu nebudu a kdybych s tím někdy náhodou začala, tak si prosím hodně hlasitě stěžujte a nebo mě rovnou přijeďte zachránit, protože to už by se mnou bylo fakt špatné. Každopádně, v honbě za nalezením oněch indukovaných cyklů jsem se jala po strašně dlouhé době programovat a nestačila se divit, kolik jsem toho stihla za dva roky zapomenout - přestože jsem jeden z těch roků oficiálně studovala informatiku...
Musím říci, že programování na portugalské klávesnici, nebo jakou to na notebooku vlastně mám (například Enter je na ní pojmenovaný Invio), je docela náročné - všechny užitečné znaky jako závorky, &, * a podobně tam buď nejsou a nebo, což je ještě horší, jsou o jedna vedle. Trefit se do klávesy s obrázkem pravé závorky, když chci napsat levou fakt moc nezvládám...
No ale teď o čem jsem chtěla psát především - o zkouškách a invigilování - dozoru při zkouškách. Zkoušky tady jsou všechny písemné a každá má jen jeden řádný termín. A jeden takový termín se může odehrávat třeba ve velkém sále pro tři sta lidí, kde zároveň probíhá hned několik různě dlouhých zkoušek z několika předmětů. Na obsluhu takového sálu je potřeba docela dost lidí, kteří rozdávají studentům papíry, doprovázejí je na záchod a svou přítomností demotivují od opisování (hlídáním bych to zase nenazývala). No a téhle bohulibé a mentálně nenáročné činnosti se říká invigilace.
Takováhle masová organizace zkoušek zní na první pohled velice efektivně, ovšem věci prostě nemohou být jednoduché, a obzvášť ne v tak vyspělé zemi jako je Británie. Vadou na jednoduchosti tohoto systému je, že část studentů - netuším jak velká, v mých surrealistických představách asi tak polovina - tyhle masové zkoušky nemůže absolvovat, protože mají nějaké to dys- nebo jinou disability. No a pro ně se organizují individuální zkoušky - kde individuální znamená skutečně pro jednoho. Tyhle zkoušky probíhají ve stejný čas jako masová zkouška, akorát na jiných místech. Invigilování u nich vypadá tak, že si na recepci vyzvednete zadání písemky a úplně normálně vypadajícího studenta, na dvě, tři hodiny se zavřete do přiděleného kanclu a necháte ho pracovat. Takových zkoušek jsem naštěstí měla většinu a přišlo mi to jako naprosto neskutečná výhra: člověk při nich sedí někde, kde je míň lidí, větší klid a větší stůl než na mém obvyklém místě. Několik hodin ho nic nerozptyluje od práce a ještě je za to extra placený...
