Poslední návštěva v mém dosavadním bydle a na dlouhou dobu možná úplně poslední návštěva v Coventry vůbec byli ®adim s Peťou. Přijeli na poslední víkend v červnu - když odlétali, bylo v Praze snad čtyřicet stupňů a tak se těšili na britské sychravé počasí a ®adim taky, navnazen Správnými pětkami, Tajnými sedmami a Sherlocky Holmesy, na blata...
Bohužel jsem jako hostitel selhala v obou těchto ohledech...pravá anglická blata jsem ještě ani neviděla, natož abych věděla o nějakých poblíž Coventry. Počasí sice podle předpovědi vypadalo přiměřeně anglicky, ale nakonec to vždycky nějak vyšlo a většinu času bylo docela slunečno. Paradoxní je, že když jsem pak byla v pondělí u doktorky (což bylo v plánu, ne že by mě ten víkend odrovnal) a bavila si se sestřičkou o počasí, stěžovala si, jak je letos "gloomy weather"...
Všechny atrakce v Coventry jsme zvládli vyčerpat už cestou z autobusového nádraží a tak nezbylo, než prozkoumávat širší okolí. První den jsme se vypravili do Shakespearova rodiště - Stratfordu upon Avon. Cestou tam jsme v autobuse obsadili vyhlídková sedadla v první řadě druhého patra, která místním ze záhadného důvodu nepřipadají moc luxusní. A tak jsme měli možnost z blízka pozorovat větve narážející do střechy autobusu - údržba korun stromů podél cest je zjevně řešena přesně tímto způsobem: větev moc povyroste - autobus ji orve.
Ve Stratfordu už jsem byla jednou na podzim a tehdy jsem byla natolik zaneprázdněná zimou a deštěm, že jsem ani nezaznamenala, když jsme prošli kolem Shakespearova rodného domu. Tentokrát jsme měli víc času a lepší počasí a turistické možnosti Stratfordu jsme asi využili skoro na maximum - viděli jsme nejen Shakespearův rodný dům:
A taky divadlo, kostel, řeku. A levné knihy - byly skutečně levné, i ve srovnání s českými levnými knihami a nadchly především ®adima s Peťou.
A spoustu anglicky napsaných cedulí. Asi tušíte, že není tak úplně specifikum Stratfordu...kupodivu jsou i na spoustě jiných míst v Británii...akorát na těch se Peťa nerozhodla, že je bude fotit pro své studentky, aby mohly dělat překlady z reálného života. Musím říct, že při bližším zamyšlení nad těmi nápisy mi to připadá jako pěkně brutální úkol. Musím říct, že se slova jako beyond, clamped nebo dismount asi nebyly součástí mé aktivní slovní zásoby ani když jsem z angličtiny maturovala.
Ovšem největší stratfordská atrakce byly lampy. V parku u kostela jsme si totiž všimli, že každá je jiná a každá byla věnována jiným městem nebo jinou zemí. Tak jsme obdivovali jednu lampu za druhou a samozřejmě pátrali, zda tu mají i lampu, kterou věnovanou Coventry. Mají! Na vskutku reprezentativním místě.
Další den jsme byli v muzeu v Birminghamu. Mají tam Picassa! A v botanické zahradě. Peťa, kterou ve škole nenaučili, že problém obchodního cestujícího je NP-úplný, se ujala mapy a pečlivě odškrtávala, abychom prošli skutečně všechno. Dokonce ani tady neměli blata. Zato měli velmi příjemně přízemně orientované skleníky - poprvé v životě jsem naživo viděla zázvor, kakaovník a další užitečné plodiny. V pavilonu s pouštními rostlinami měli jeden obzvlášť vypečený exponát:
Zlatým hřebem návštěvy měl být nedělní výlet do Gloucesteru (což se, jak mi paní na nádraží vysvětlila, čte [glostr] - proč tam tedy píšou všechna ta přebytečná písmena?) a do Dean Forest, což je údajně jeden z nejhezčích lesů v Anglii. Výlet byl fajn, akorát se bohužel nepříliš vhodný pro turisty z Čech.... V Gloucesteru jsme například narazili na obchod s českými potravinami...
Dean Forest je sice skutečně jeden z nejhezčích lesů, které jsem v Anglii viděla, ale to především proto, že jsem jich v Anglii moc neviděla, a obecně jich tu moc nemají. Zato v Česku je hezčích lesů plno a rozhodně k nim nemusíte jet dvě hodiny vlakem...
Nicméně, katedrála v Gloucestru je opravdu fantastická. Narozdíl od té v Coventry v pozitivním slova smyslu. A v Česku člověk něco srovnatelného opravdu nenajde.
