Na druhé straně jsem už po dvou dnech v Římě měla silný absťák po kousku přírody...a zjistila, že nic takového se v okolí několika kilometrů nevyskytuje. Tudíž jsem se rozhodla, že přece jenom podniknu něco jako výlet a půjdu si zaběhat do 4 km vzdáleného parku Villa Borghese. Jednak je to jeden z nejbližších parků a jednak je dost známý na to, aby se to dalo počítat jako alespoň nějaké turistikování po pozoruhodnostech.
Na běhání sice bylo trochu moc teplo ale jinak byl park hezký. A hlavně mě pobyt mezi stromy brzy regeneroval natolik, že jsem začla být ochotna vidět i trochu víc Říma...a tak jsem to cestou zpátky vzala trochu oklikou...
Jakmile se dostanete dostatečně do centra, nepotřebujete na vidění pamětihodností ani mapu, ani průvodce. Prostě sledujete davy turistů. A tak jsem viděla Tiberu, Piazza del Popolo, Fontánu di Trevi, Koloseum i Forum Romanum (trosky původních římských budov) a dokonce i Španělské schody, na které bych se jinak podívat ani nešla, protože jsem slyšela, že to jsou prostě schody, na kterých nic speciálního není, akorát děsně moc turistů. A fakt to tak bylo.
Zatím zdaleka nejpozitivnější aspekt Říma, který jsem objevila, a který mi podstatně zpříjemnil včerejší výlet je to, že jsou tu všude možně postavené fontánky na pití. Přiznám se, že kdyby mi to nebylo názorně předvedeno, asi bych se pít z fontánek, které jsou často posprejované a špinavé a dokonce ani nevypadají jako fontánky na pití, které člověk potká v jiných zemích, neodvážila. Možná je to maskování proti turistům - místní se napijí z fontánky, turisté si koupí balenou vodu od některého ze spousty prodavačů vody, kteří postávají všude kolem památek.
Akorát jsem měla akorát výbavu na běhání a ne na turistování, takže žádné fotky...a ze dneška taky ne...protože dnes jsem se rozhodla kašlat na dokonce i na parky...
