Pomluvy Říma

Tak abyste si nemysleli, že jsem na Řím jenom kašlala... to zas ne... ale přiznám se, že k srdci mi zrovna nepřirostl. A abyste si nemysleli, na blog taky nekašlu... jen... ehm... prokrastinuji... ale o to delší ten dnešní bude.

 

Bydlela jsem asi tři kilometry od Kolosea i od univerzity, a to se ukázalo jako naprosto klíčové. Ne, že by Řím byl zrovna rájem pro pěší, ale cestování hromadnou dopravou je vyslovený masochismus.
Pro začátek, na zastávkách nejsou jízdní řády a to, jestli vůbec nějaké jízdní řády existují a jestli má smysl aby existovaly v situaci, kdy je ve městě stejně nepřetržitá dopravní zácpa, a tedy by nemohly být dodržovány, je zajímavá filozofická otázka.
Prakticky - doprava spíš nejezdí než jezdí a pokud jede, je narvaná k prasknutí. Takže čekání na MHD je tak trochu zenové cvičení, vlastní cestování pak cvičení v asertivitě.

Do školy jsem šla pěšky dokonce i v den odjezdu, kdy jsem s sebou měla ultravelký a ultratěžký batoh s věcmi ještě ze Švédska...

Římská doprava se údajně kvůli zácpám pohybuje průměrnou rychlostí 12 kilometrů v hodině a připadala mi alespoň dvakrát hlučnější než kdekoli jinde, za což asi částečně mohou jednovrstvá skla v oknech a částečně motorky, kterých je v Římě neskutečně hodně a dělají fakt strašný kravál. (Díky bohu za deštivé počasí v jiných zemích, které lidi odrazuje od tohohle typu dopravy.)

Ale abych jenom nepomlouvala římskou dopravu...dají se pomlouvat i jiné věci, že?

Tak třeba - obávám se, že návštěva Říma zvedla moje standarty na to, co je dobrá zmrzlina (a taky dobře zralé rajče) natolik, že se mi teď dlouho nepodaří nic takového potkat.

Ale teď už něco málo o turistice. Chození pěšky po Římě má své výhody - málokde jinde narazíte na takovou koncentraci tak starých staveb, takže většinu času můžete bez problémů strávit kocháním.

Málokde jinde taky narazíte na takovou koncentraci pouličních prodejců -  a to nemyslím stánkaře...nevím, odkud ty věci berou, ale v centru můžete potkat spousty prodejců fakt nalehko - s batůžkem lahví vody, ohromnou kyticí růží, případně deštníků, pokud prší...v restauraci nás několikrát vyrušil prodejce hodinek... Ovšem nejméně pochopitelní jsou pro mě prodejci pískacích gumových koulí. Stojí v turisticky frekventovaných lokalitách a náplní jejich práce je házet gumovou kouli na podložku, kterou mají před sebou. Koule se při dopadu rozplácne a pak se během pár vteřin vrátí do původního tvaru, přičemž vydá pištivý zvuk. Kolik turistů kochajících se starým Římem prahne po vlastnictví takovéhle koule je mi záhadou. Můj osobní tip by byl, že skoro nikdo, ale na druhé straně - nějak se ti prodavači uživit musí...

Kromě obecného popocházení centrem jsem se rozhodla navštívit i nejprofláklejší turistické atrakce, ať to mám odbyté a už do Říma  nemusím znovu... nepodařilo se mi to tak úplně, nebyla jsem ve Svatopetrské bazilice. Ostatní nejprofláklejší atrakce jsou Vatikánská muzea (o těch v dalším postu) a trojice pozůstatků z období antiky:   Koloseum, Forum Romanum a Palatinský pahorek. A fronty před vstupem do výše uvedených.

Vatikánská muzea jsou koneckonců jenom muzea, ale fronta, která se tvoří u jejich vstupu, ta se skutečně impozantní. Obzvlášť, když člověk vezme v potaz to, že frontě se lze vyhnout nákupem lístků online...jsou sice dražší, ale při srovnání rozdílu cen a délky fronty stání ve frontě vypadalo jako nevalně placená činnost.

Do Kolosea, Fora Romana a na Palatinský pahorek se chodí různými vstupy, ale jen na jednu vstupenku, přičemž frontu stojíte jen jednou - při nákupu vstupenky. A můžete si vybrat, na které z atrakcí frontu vystojíte. To vede k situacím, kdy je před Koloseem fronta snad na půl hodiny a před Forem Romanem, které má vstup dvě minuty odtud vůbec žádná. Turisté se nezvládají optimálně distribuovat a personál Kolossea jim v tom kupodivu vůbec nepomáhá...

Koloseum - co měli ti chudáci Římani dělat, když neměli televizi...

• Postavili ho za pouhých deset let (ne Římani, ale jejich židovští zajatci).
• Než k přidali rozsáhlé podzemí, napouštěli ho vodou a pořádali lodní bitvy.
• Podzemí jim naopak umožnilo sofistikovanou jevištní technologii. Součástí dekorací prý byly i opravdové palmy.
• Nad hledištěm šlo údajně natáhnout plátěnou střechu.

Forum Romanum - sbírka trosek různého stáří a původu, vesměs chrámy.

• Jedna budova podle popisu zněla skoro jako supermarket.
• Dozvěděla jsem se, že sloup nemusel nutně něco podpírat, občas si je stavěli jen tak, na památku něčeho, stejně jako oblouky...

Palatinský pahorek je jedním ze sedmi římských pahorků. (Ve srovnání s pahorky Bergenu či Edinburghu mi ty římské připadají nejvíc jako marketingový trik.) Park s pozůstatky dva tisíce let staré vilové čtvrti.

Pantheon - z druhého století našeho letopočtu, ale stále ještě stojí. Prý to ani původně nebyl chrám všech bohů, jak by název napovídal.
Každopádně, od sedmého století až do dnes je to katolický chrám Panny Marie. Je zdarma a nestojí se na něj fronty.



















Svatopetrské náměstí - takhle to dopadá, když si něco necháváte na poslední chvíli. Do baziliky jsem chtěla poslední den, ale místo obyčejné fronty na vstup bylo náměstí plné lidí a probíhala nějaká ceremonie. Nemůžu úplně tvrdit, že bych zahlédla papeže, ale myslím, že tam někde vepředu byl.

Švýcarská garda

Někde tam v dálce je papež