Snad abych si na Coventry začala pozvolna odvykat a natrénovala na stěhování někam dál (a taky asi z čirého masochismu), jsem se na poslední půlrok přestěhovala do Royal Leamington Spa.
Samotnému stěhování předcházelo mnoho barvitých zážitků s britskou byrokracií, například:
- nájemní smlouva psaná v jazyce snad z dob Shakespeara
- čárky jsou, zdá se v anglických právních dokumentech zakázané (někde na internetu jsem našla vysvětlení, že se čárky nepíšou, protože způsobují nejednoznačnost výkladu)
- platba kartou po telefonu
- uzavírání pojištění po telefonu ("Nemůžu vám ty informace poslat mailem?" "Ne, musíte mi odpovědět po telefonu."...na to snad mají zákon...)
- pojištění našeho bytu nezahrnuje selhání přístrojů v důsledku nerozeznání data v roce 2000 nebo nějakého jiného data
Další podstatnou zkušeností ze stěhování bylo, že jsem opravdu musela sbalit všechny svoje věci a přestěhovat je. A ukázalo se, že jich je opravdu HODNĚ. Pořád ještě vešly do jednoho osobního auta, ale bylo to poměrně velké auto a bylo poměrně plné.
A jelikož je náš nový byt nevybavený, nakoupili jsme ještě navíc jedno plné auto nábytku z IKEA. (Jo...kupovat si nábytek na půl roku nedává úplně smysl, ale je to levnější než platit o sto liber měsíčně víc za byt s nábytkem.) Co s ním budeme v létě dělat jsem celkem zvědavá.
Leamington je od Coventry asi patnáct kilometrů, ale je menší a mnohem hezčí než Coventry a soudě dle wikipedie, je skvělou ukázkou regency architektury.
Náš byt sám o sobě se vyznačuje tím, že je v poměrně historicky vyhlížejícím domě, tím pádem má taky v oknech jednoduchá skla v kovových rámech. V koupelně máme dokonce barevná skla! (Jedno z nich se sice prasklé, ale pořád ještě doufáme, že pronajímatele donutíme s tím něco udělat.)
Jinak je náš byt také ukázkou nejtěžšího stupně řemeslné ledabylosti. (Pokud dobří řemeslníci z chudších zemí odešli do zahraničí za lepším výdělkem, tak tedy rozhodně nedorazili do našeho bytu a myslím, že vlastně vůbec ne do UK.) Okenní rámy byly čerstvě natřené před tím, než jsme se nastěhovali...první pokus o natření byl podniknut snad vodovkama, protože voda, která na oknech kondenzovala dělala na sklech bílé šmouhy... ke cti jim je nutno přiznat, že když jsme si stěžovali, byl podniknut druhý pokus o natření...tentokrát něčím vodou nerozpustným. Výsledkem jsou bílé neumytelné tečky na sklech a rámy ze kterých se barva odlupuje po kousíčkách, protože vodovkový podklad asi nebyl úplně optimální...horní část rámu, která je skrytá pod žaluziemi, pro jistotu není nově natřená vůbec...
Výhodou toho, když člověk někde bydlí jenom na půl roku je, že spousta věcí se prostě snese, protože na tu chvíli je nemá smysl řešit, a místo toho si může užívat pozitiva. Jinými slovy: přijeďte! Místa máme určitě dost, matraci pro návštěvy sice ještě nemáme, ale když bude chtít přijet dostatek návštěv, třeba nějakou pořídíme. A kdyby ne, máme luxusně měkké koberce vytápěné sousedy o patro níž :-)
