Leamington Spa - Londýn
Lidé dojíždějí do Londýna pracovně, vlakové společnosti to vědí a náležitě toho využívají. Pokud chcete být v Londýně před devátou, zaplatíte skoro astronomickou částku. Před desátou je cena o něco méně astronomická a později už mohou cestovat i obyčejní smrtelníci. Alespoň se nemusíme nutit do brzkého ranního vstávání (tedy, alespoň ne tentokrát).
V Londýně najdeme kousek zeleně kam se Londýňata chodí učit, co je to příroda, posvačíme a pak sotva stihneme boarding Eurostar. Vypadá to, že boarding půlhodinu před odjezdem tu berou vcelku vážně (narozdíl od googlemap, které doporučují i spoje s čtvrthodinou na St Pancras).
Londýn - Brusel
Cesta trvá necelé dvě hodiny. Z toho tunelem se jede asi jen dvacet minut a není to o nic zajímavější než obyčejný tunel. Co je zajímavé je, jak moc se obě stranu tunelu liší - půl hodiny vlakem a najednou kolem nejsou všudypřítomné anglické řadové domky, ale celkem normální architektura.
Brusel
Ten nás neomylně dovede k Čurajícímu chlapečkovi. Zrovna na sobě neměl žádný originální kus oděvu a vůbec, vypadal celkem nezajímavě, zvlášť v záplavě těch čurajících chlapečků všech tvarů a velikostí, kterých jsou plné výlohy ještě padesát metrů od originálního chlapečka. Že mají i Čurající holčičku a dokonce Čurajícího psa jsem se dozvěděla až později, takže jsme je neviděli.
Co je na Bruselu fakt impozantní je náměstí Grote Markt. Domy na sobě mají tolik architektonické výzdoby, že by to bohatě stačilo na celé menší město. Původně jsem měla v plánu nakoupit nějaké čokoládové suvenýry, ale jednak je vedro a nemusely by přežít další cestu vlakem, jednak je tu tolik obchodů s čokoládou, že si prostě nejde vybrat.
Co mi na Bruselu naopak přišlo silně neimpozantní byly pytle s odpadky, které se povalovaly na chodnících snad všude kromě úplného centra.
 |
| Dav v popředí, slavný chlapeček čůrá v pozadí. |
V Bruselu máme v plánu strávit noc. Shodou šťastných náhod se sem před pár dny nastěhoval Matasův kamarád, takže máme nejenom střechu nad hlavou, ale taky příjemnou společnost a procházku přes další africky vypadající bruselskou čtvť, kde bydlí. Další den vstáváme nehorázně brzo na vlak, naštěstí to není daleko na nádraží.
Cesta přes Německo
Německo fakt není optimalizované na projíždění skrz. Navíc naše brzké vstávání přišlo vniveč hned na první přestupu v Kolíně, protože vlak měl čtyřicet minut zpoždění (které nabral v Německu, navzdory předsudkům o německé přesnosti). Pokud jsme to správně pochopili, čekalo se na strojvedoucího. Náhradní spoj, který nám našli, obsahoval o dva přestupy víc a jel úplně jinudy (přes Frankfurt místo přes Berlín). A málem jsme ho taky nestihli. Oba dva naše mobily totiž z nějakého záhadného důvodu najednou ukazovaly o deset minut méně než skutečný čas. Viníme z toho operátora a za stihnutí vlaku vděčíme Matasovým staromódním ručičkovým hodinkám, kterým žádný operátor nic nenabulíkuje, a taky tomu, že ani tenhle vlak nejel úplně načas. Při výjezdu z nádraží zjišťujeme, že jsme propásli možnost prohlédnout si katedrálu, která stojí hned vedle.
Ostatní přestupy už stihneme a dokonce nikde nezapomeneme kytaru. Německé zpoždění nás zdrželo jen o dvě hodiny, což by vůbec nebylo špatné, kdyby z Prahy do České Třebové jel i nějaký vlak po 21.10. Jo jede, ale až po jedenácté. A tipněte si, kolik přípojů do Lanškrouna takový vlak má, takže nás v jednu ráno zachraňoval tatínek. Moc děkujem!
 |
| Saské Švýcarsko z vlaku |
 |
| Nádraží Dresden |
