Důkladný čtenář blogu už viděl fotku školy, dověděl se, že škola má kampus a já mám na kampusu ministolek v megaworkroomu (neboli pracovně pro 20 doktorandů).
Kampus. Je na něm kromě učeben a kolejí i prakticky všechno, co by student mohl k životu potřebovat - obchod, pošta, dvě banky (nejen bankomaty, ale fakt bankovní pobočky) několik restaurací/hospod/kaváren, tělocvična, bazén, lezecká stěna, kino, divadlo, modlitební místnost a kdoví co ještě. A taky se tam odehrává nekonečně mnoho akcí a aktivit, kterých se člověk může zůčastnit - na univerzitě působí asi 40 sportovních klubů od "archery" a "canoe polo" (neboli fotbal na kajacích) přes "lifesaving" (jo, to je tady sport) a "trampolining" po "windsurf" a 230 jiných zájmových spolků - charitativních, uměleckých, odborných a nebo těch jen tak pro zábavu...
Každopádně - děje se tam toho tolik, že pokud člověk nechce, nemusí z kampusu a univerzitního prostředí vůbec vystrčit nos. A proto se tomu říká "unibubble", neboli univerzitní bublina.
Co se studia týká, tak je tu několik velmi podstatných rozdílů oproti univerzitě tak jak ji znám z Čech:
Především - hodiny tady trvají 50 minut. Začínají cca v x.05 a končí cca v x.55. Když se hodiny účastním jako posluchač, tak mi to připadá tak akorát. Profesorka algebry přednáší tak rychle, že i po těch 50 minutách mě bolí ruka. Když jsem v hodině jako cvičící, tak mi to připadá zoufale málo...
Semestry taky nejsou tak dlouhé jako v Čechách - mají normovaných 10 týdnů a vědět jaký je týden semestru je mnohem důležitější než kalendářní datum. Zato jsou tu tři semestry za rok. Ale ten třetí je prý spíš takové zkouškové.
Dává se tady šílené hafo domácích úkolů - jsou na to speciální odevzdávací boxy a paní která ty boxy vždycky v poledne vybere a zaeviduje kteří studenti úkol odevzdali. Bohužel je neopraví, na to se tady používají vesměs doktorandi nebo starší studenti. Takže tento semestr každé dva týdny strávím celý den opravováním úkolů z diskrétní matematiky.
Další specifikum je, že úkoly se počítají do výsledné známky. Zatím mi to připadá hlavně jako nevýhoda - na matfyzu studenti řešení, která byla úplné mimo odevzdávali jen v případě krajního zoufalství, zatímco tady to dělají prostě z principu - každý bod je dobrý a co kdyby náhodou nějaký dostali jen za snahu... (Jeden student spolužákovi odevzdal velice dlouhé a zamotané a hlavně ÚPLNĚ ŠPATNÉ řešení. A když za to nedostal žádné body, ještě za ním přišel s tím, že věděl, že to je úplně špatně, ale jestli by si nezasloužil nějaký bod za to kolik si s tím dal práce...)
Věc, která se mě netýká a možná právě proto je mi docela sympatická je, jak se tady starají o mladší studenty. Každý má přiděleny dva dohlížitele-poradce. Jeden dohlíží jestli student chodí do školy a odevzdává úkoly, doporučuje které předměty si zapsat a tak, a druhý na to, jestli se naučil správně negovat formule a obecně jestli rozumí přednáškám a úkolům.
No a úplně největší rozdíl je v tom, že tady studenty NECHTĚJÍ VYHAZOVAT. Prostě proto, že to kazí dobré jméno školy. Proto taky mají ty dohlížitele, aby studenty donutili opravdu studovat a nemuseli nikoho vyhodit prostě proto, že se fláká. No - ale není to zas tak růžové, tady prý se mnohem víc hraje na známky a mít diplom se špatnými známkami je skoro jako žádný. Ale to je jen "jedna paní povídala"...
No a teď jak do toho zapadám já:
- Bydlím mimo kampus.
- Do školy jezdím na kole a v reflexní vestě kterou jsem vyfasovala od univerzity, a která je naprostým hitem místní cyklomódy.
- Ve škole už skoro nevrážím do každých druhých dveří, které k otevření buď vyžadují buď jen zmáčknutí knoflíku na zdi vedle, nebo dokonce pípnutí identifikační průkazkou. S lidmi, kteří mají tendenci vyhýbat se doleva, je to horší.
- Když jsem ve škole studijně, tak buď sedím u svého stolku, nebo u počítače v labu, nebo na přednášce z algebry, nebo stojím u tabule a cvičím diskrétku.
- Když jsem ve škole nestudijně, tak proto, že jsem na sboru, kde člověk na začátku semestru dostane originální vydání not, za 9 týdnů semestru se nacvičí třeba celý Dream of Gerontius od Elgara, a pak je koncert s orchestrem. A máme příjemnou a vtipnou sbormistryni a dirigenta.
- Nebo jsem v bazéně a kajakuju (obrat zatím umím jen směrem dolů).
- Nebo stojím frontu na nějaký jiný sport (badminton a lukostřelba zatím byly hlavně čekání).
- Nebo sedím na nějaké zajímavé přednášce. Minulý týden třeba o tom, jak si počínat při ošetřování úrazu kotníku s tak názornými obrázky, že má člověk pocit, že nejtěžší na tom je neomdlít/neutéct/nepozvracet se. Všechno ostatní snad pak už nějak půjde...
