- Absolvovala koncert sboru s orchestrem a sólisty. Neptejte se jak se nám to podařilo, sotva jsem slyšela náš hlas, jak to znělo dohromady netuším. Spolužák, co se na koncertě byl podívat odešel už o přestávce. (Prý nečekal, že to bude pokračovat.)
- Pořídila si novou matraci. Tedy, ve skutečnosti není ani moje, ani nová, ale podstatné je, že když na ní člověk leží nebo sedí, necítí pod sebou jednotlivé pružiny a neboří se moc hluboko. Pozoruhodné na ní je, že je menší než ta předchozí matrace, a tedy i než postel, a to na šířku i na délku, takže mám kolem okrajů postele tak patnáct centimetrů volného místa, které by to chtělo nějak esteticky a účelně využít.
- Absolvovala kurz umělého dýchání a masáže srdce. Prostě kurz, o kterém nechcete prohlásit, že byl užitečný, protože velice doufáte, že nabyté znalosti nikdy nebudete muset použít.
- Byla na schůzi katedry, jejímž tématem bylo získávání bronzové labutě. Labutě z různých kovů jsou udělovány za to jak se dotyčná univerzita stará o nediskriminaci, rovnoprávnost a rozumné zastoupení žen. Za tímto účelem bylo na většině kateder v Británii třeba založit komise, které se tím zabývají. A tyto komise tak nějak potřebují mít předsedkyně a ne předsedy. Takže spousta žen v akademii teď, místo aby dělala výzkum, předsedá labutím komisím. A katedra se snaží přijít na to, jestli by to nemohlo být třeba k něčemu užitečné, nebo aspoň minimalizovat škody. Vůbec si poslední dobou připadám velmi "rovnoprávně". Za poslední asi měsíc se ke mě dostaly informace o dvou matematických událostech speciálně pro ženy. Moc si to nedokážu představit.
- Otestovala dítěvzdornost našeho domu. Naďa i dům přežily. Spolubydlící sice pravděpodobě nemohli neslyšet v noci brečící dítě, ale neukamenovali mě za to, tak to snad nebylo tak zlé. Hračky a nočník pro návštěvy nejsou standartní součástní vybavení, ale dají se půjčit.
- Byly jsme v dopravním muzeu. Jethro, Jeffe a další: vlaky tam nemají. Zato tam mají dětský koutek se stavebnicí. Akorát tvrdí, že je to pro děti od 3 do 10 let. Tuhle podmínku jsme sice nesplňovaly ani jedna, ale Naďa se aspoň dala počítat jako dítě.
Mám za sebou jeden semestr z plánovaných tří let. Jedna devítina. To je zhruba jako stav po prvním semestru na matfyzu v rámci balakářského studia. To nezní tak zle, ještě je naděje, že si zvyknu a pochopím jak místní univerzita funguje.
Stručná bilance a poučení z dosavadního pobytu:
- Nejdůležitější poznatek: autobusy tady jezdí vlevo. A dokonce i ZASTASVUJÍ na levé straně silnice. A to je tedy strana, na které člověk musí čekat, pokud chce nastoupit.
- Nejužitečnější věci, kterou jsem si přivezla: rukavice, čelenka a teplé vlněné ponožky. Je tu zima a sychravo.
- Nejzbytečnější věc kterou jsem si přivezla: hamaka. Z téhož důvodu.
- Věc, kterou jsem si nepřivezla, ale hodila by se: kupodivu nic důležitého.
Až si příště budu shánět bydlení, chci aby:
- nebyly v oknech kovové rámy
- nebyla ve stěně větrací mřížka
- tam bylo co nejméně oddělených vodovodů na teplou a studenou vodu
- v matraci nebyly cítit jednotlivé pružiny
- tiché okolí a tiší spolubydlící, protože zvukou izolaci tu ještě nezavedli
