Cinderella

Jeden z nekonečně mnoha studentských spolků které tu existují je operní spolek, který minulý týden hrál Rossiniho Cinderellu. To si prostě nešlo nechat ujít. Totéž si zjevně řeklo spoustu dalších lidí, takže to že jsme tam šli je z velké části zásluha Honzy, který se iniciativně podíval jak se kupují lístky a zjistil, že jsou skoro rozprodané. Naštěstí jen skoro.

Že to nebude klasická opera v historických kostýmech se dalo tušit už podle plakátů, které visely po celém kampusu. Nicméně, realita předčila moje očekávání hned v několika směrech.

Zaprvé. Vzala jsem si nejslušnější oblečení co tu mám (protože kam by ho člověk jinak nosil) a byla tak jednou z nejslušněji oblečených osob v místnosti, nevyjímaje jeviště a orchestřiště (kde měl sako snad jen dirigent).

Zadruhé. Cinderella je teoreticky Popelka. Ovšem průnik s typickou verzí Popelky je asi toto: Popelka má dvě zlé nevlastní sestry a nevlastního rodiče a ti s ní špatně zachází. Sestry se snaží sbalit nějakého strašného borce, ale ten si nakonec vezme Popelku. Kupodivu většinu nesouladu s klasickou pohádkou má na svědomí přímo Rossini, viz La Cerentola.


Děj zasazený do současnosti, kde místo prince vystupuje fotbalista a jedna z hlavních postav zpívá "I went to Warwick," narážky na Harryho Pottera, Lady Gaga a další soudobé fenomény má na svědomí autor překladu, což je podle všeho někdo z onoho operního spolku. Pro ty méně zběhlé v současné popkultuře na obrazovce nad jevištěm promítali vysvětlivky kdože ten Harry Potter a Lady Gaga jsou. Většinu jsem jich stihla přečíst jen do půlky a některé jsem propásla úplně. Obzvlášť mi utkvělo v paměti vysvětlení slova "glamping", což je prý totéž co "camping, but without losing glamour".

Zatřetí. Pole dance. Ano, čtete správně. Taky bych nečekala, že uvidím tanec u tyče když půjdu na operu. Jenže bavit diváky je zjevně potřeba i v průběhu přestávky,  no a tak se na jeviště vyrojilo několik spoře oděných slečen a začaly leštit tyč, která tam už nějakou dobu stála jakožto kulisa. Pak se ozvala hudba, která fakt nezněla jako Rossini, a slečny začaly po jedné nebo po dvou na tyč šplhat, viset na ní vzhůru nohama, kolmo k ní, točit se na ní a podobně. Nevím, jestli takto vypadá tanec u tyče obvykle, ale tohleto vypadalo strašně borecky a neskutečně fyzicky náročně (taky jich tam bylo asi osm a na tyči se střídaly po ani ne půl minutě). A taky to vypadalo, že si budou muset následující dva týdny léčit odřeniny a spáleniny od tyče - teda, ne že by nějaké odřeniny byly vidět, ale když se někdo pověsí kolenem a rukou na tyč a udělá kolem několik obrátek a přitom po ní popojede o metr níž, nevím jak jinak než odřeninou to může skončit.

Začtvrté: Popcorn. Honza prohlásil, že opera vůči kinu ve Warwicku u něj vyhrává 10:0, přičemž polovinu toho rozdílu činí popcorn, který je v kině - přes den v přednáškové místnosti - zakázaný. Na opeře byl přímo na jevišti. Houf hlavních postav si nějakou chvíli před koncem opery začne stěžovat, že děj nemá logiku, že netuší, kdo ten text vymyslel a že půjdou raděj na pivo. Samozřejmě ve zpěvu. A přitom jedí popcorn a házejí ho po dirigentovi do orchestřiště. Nicméně pak vše dobře dopadne a Popelka se vdá.

Zapáté a další. Ještě bych měla zmínit online promítání zpráv od fanoušků poslaných SMSkama a přes twitter, "baletky" v teplákových soupravách, že Honza prý raděj půjde na další operu než na dva metalové koncerty a určitě spoustu dalších věcí, zkrátka a dobře, opera byla úplné boží. Ale raděj zmíním, že Honza má blog, kde se nejspíš některé z těch dalších věcí časem dočtete.