Helsinky na fotkách

Došlé místo na kartě mě o víkendu donutilo konečně fotky přestěhovat do počítače a teď se tedy dostávají až sem.

Z Helsinek je to do Stockholmu zjevně co by kamenem dohodil a zbytek na trajektu doplul. Původně jsem to tak chtěla taky udělat, ale jednak se mi našly letenky přes Helsinky, a taky jsem slyšela drby o tom, že motivací mnoha cestujících není poznávání cizích krajů, ale alkohol na palubě...

Naplánovaly jsme si s Bětkou výlet na ostrov Suomelinna (hurá, finské slovo bez přehlásek). Na první pokus nám ovšem trvalo většinu odpoledne najít přístav té správné lodě a tak jsme nejely nikam. Zato jsme v přístavu našly želvy.

Na druhý pokus jsme na Suomelinnu dojely. Hlavním smyslem ostrova byla obrana, i když koho a před kým se podle všeho často měnilo.

A abych nezapomněla. Takhle Helsinky vypadají jako Petrohrad.

Kde se ta Terka fláká...

...když už tak dlouho nic nenapsala?

Ale napsala...i když jinam a něco jiného. Důkaz si můžete prohlédnout zde.
A jinak jsem se flákala všude možně, jak mi můžou mnozí dosvědčit.

Začalo to asi v polovině března, když jsem si říkala, že by bylo záhodno se někdy podívat do ČR, jestli tam stále voda hučí po lučinách a bory šumí po skalinách a potkat nějaké příbuzenstvo a kamarády. A taky z čistě pragmatické potřeby vyměnit zimní oděvy za letní. Ne, že bych se obávala kdovíjakých veder ve Stockholmu (i když je tu poslední dobou fakt krásně a celkem teplo), ale přímo ze Stockholmu letím na několik týdnů do Říma...a tam se asi kraťasy budou hodit o něco víc než šála.

Odvážně jsem se skyscanneru zeptala, jak se dá do Čech letět hned následující týden. Odpovědí mi byla velmi zajímavá letenka s trasou Stockholm-Helsinky-Praha-Helsinky-Stockholm, přičemž oba přestupy v Helsinkách trvaly asi 20 hodin. A protože mě Bětka nedávno zvala na návštěvu, nadšeně jsem využila možnosti je navštívit hned dvakrát.

Švédsky se Helsinky jmenují Helsingfors...letenku jsem si kupovala ve švédštině a že Helsingfors jsou opravdu Helsinky a nebudu dvakrát nocovat na nějakém obskurním místě jsem kontrolovala asi tak padesátkrát...třeba Helsingborg je zcela zákeřně město ve Švédsku.

Na letišti jsem se podivovala slovu planet na různých cedulích (ne, fakt jsem omylem nedorazila do hvězdárny) a záhy mi došlo, že to znamená letadlo. Když jsem se o tom později bavila se Švédem, ukázalo se, že planeta se taky řekne a píše planet. Akorát mezi výslovností planet a planet je jasně slyšitelný (i pro mě) rozdíl, který jasně demostruje, že švédština rozlišuje mnohem víc samohlásek, než kolik jich má v abecedě.

V Helsinkách se zacelila další mezera v mé zeměpisné ignoranci zjištěním, že švédština je ve Finsku druhý úřední jazyk a když člověk hledá nějaký nápis, který by byl schopen alespoň vyslovit, když už ne pochopit, švédský překlad typicky není daleko a můžu si připada skoro "jako doma".

Bezpochyby nejsilnější zážitek z Helsinek byla totální bezmoc v autobuse, když se ukázalo, že nehlásili zastávku na znamení, kde jsem měla přestoupit. A když jsem se spolucestujících ptala, jak se dostanu na zastávku, kam jsem potřebovala, směrovali mě do sousedního města. Protože ve druhé třetině opisování  Hämeenlinnanväylä mi došla trpělivost a poznamenala jsem si jen Hämeenlinna. Což je opravdu jméno sousedního města. Trochu na adrenalinovosti té situaci přidával fakt, že bylo něco kolem půlnoci, což na experimentování s MHD není ideální čas. Takže - ať žijí moderní komunikační technologie! A Bětka s Markem, kteří mě k sobě telefonicky donavigovali:-)

Jinak - Helsinky prý vypadají trochu jako Petrohrad. To potvrdit nemůžu, protože v Petrohradě jsem nebyla, ale je fakt, že některé budovy nevypadají úplně Evropsky. Snad časem vylovím z foťáku i nějaké fotky, které by to demonstrovaly, ale pokud si pamatuju, fotila jsem hlavně kamenné želvy na nábřeží, které až tak rusky nepůsobily...

Tímto opět snižuju zpoždění blogu na méně než měsíc...takže pro tentokrát se s relativně čistým svědomím loučím a těším se na brzkou "psano-čtenou" :-)

Trocha historie nikoho nezabije...

Podle toho, co si pamatuju z dějepisu, existovalo Švédsko nějakou dobu kolem roku tisíc a obývali ho Vikingové. Pak dlouho nic, a znovu objevilo až ve 20. století a obývali ho Astrid Lingrenová, Runner Jonsson, Ingmar Bergman, Stieg Larsson a další. A vládl tam král, socialismus a jedna z nejvyšších životních úrovní v Evropě...

Vlastně...asi Švédsko, nebo alespoň Švédové existovali i v mezičase... třeba Alfred Nobel...a taky ti, kteří během třicetileté války obléhali snad každé obléhatelné město v Česku a odvezli si spoustu suvenýrů...ale co se dělo ve Švédsku?

Zkrátka, s mými znalostmi vůbec není těžké dozvědět se o švédské historii něco nového, spíš naopak. Takže ode mě nečekejte žádný hluboký, úplný, a pro jistotu ani zcela správný výklad... (A kdybyste mě nachytali při nějakém nepřesnosti, stěžujte si).

Hrad v Örebro, kde Gustav Vasa přesvědčil
ostatní šlechtice, že dědičná monarchie
je dobrý nápad.

Zdá se, že nejvýznamnější postavou švédské historie je král Gustav Vasa. Vládl v šestnáctém století a proč přesně je tak důležitý mi není tak úplně jasné, ale mimo jiné založil švédskou církev. Jeho nejznámějším počinem byl asi útěk na lyžích do Norska - až do Norska sice nedorazil, ale než ho dohonili a přesvědčili, že se má vrátit, urazil 90 kilometrů. Poskytl tím inspiraci pro běžkařskou obdobu maratonu, Vasův běh.

Jinak z mého pohledu jeho vláda vypadá spíš jako krok zpět. Stejně jako jeho předchůdci, Gustav byl králem zvolen, ale pokazil to a zavedl dědičnou monarchii a po něm nastoupil jeho syn Erik XIV.
Vždycky jsem s myslela, že k tak vysokým číslů to dotáhli jen francouzští Ludvíkové a ejhle, protipříklad. Ale taky tak trochu podvod - předchozí švédští králové čísla nepoužívali, takže je Erik musel nechat spočítat, než se nechal očíslovat. No a protože čím víc, tím lépe, a asi tehdy neměli tak vysoké nároky na věrohodnost historických pramenů, napočítali předchozích Eriků třináct. Historicky doložených je sotva polovina. Podobně nepřesně jsou číslováni i Karlové.

Katedrála v Uppsale, kde je
Gustav Vasa pochován.

 Další věc, která proslavila jméno Vasa, ačkoli nemá přímou souvislost s žádným z jmenovaných králů, je bitevní loď toho jména ze sedmnáctého století.  Jejím nejvýznačnějším počinem bylo to, že uplula jen něco málo přes kilometr než se převrátila a potopila. Po pár set letech na dně Stockholmského přístavu ji našli a vylovili v perfektně zachovalém stavu a teď ji s velkou slávou vystavují. Kdyby byla fungovala a někde bitvila, určitě by se tak dobře nedochovala...

Další zajímavý milník švédské historie, o který jsem škobrtla, se nachází na začátku 19. století, kdy švédský parlament volil dalšího krále. (Předchozí byl sesazen, když prohrál válku s Ruskem.) Protože tehdy bylo v módě mít za panovníka nějakého Napoleonova oblíbence, byl zvolen Francouz Jean Bernadotte. Sice nebyl kdovíjak modré (nebo snad purpurové?) krve a dokonce ani neuměl švédsky, ale zjevně to nevadilo. Rod Bernadotte panuje ve Švédsku dodnes.

Švédský poločas

Můj pobyt ve Švédsku se blíží ke svému poločasu. To je asi dobrá doba na další várku náhodných poznatků o Švédsku.

Jarní kvítí
Jeden obraz prý vydá za tisíc slov. V tomhle případě ta slova jsou: "Asi už beznadějně přišlo jaro. Tohle nám kvete vedle domu." Těch 990 na téma - a kde je sníh a pořádná zima, raděj vynechám.

Semla för Selma
Tenhle touhle roční dobou oblíbený reklamní slogan znamená, že jedna semla stojí 20 švédských korun, protože na dvacetikoruně je Selma Lagerlöf.
Semla je sladká houska s odříznutým vrškem a naplněná mandlovou náplní a šlehačkou.
První semlu jsem měla někdy koncem ledna a Švéd, který mi ji doporučil se tvářil, že to je tradiční sladkost pro tuhle roční dobu. Posléze se ukázalo, že byl o víc než měsíc vedle. Tradičně je semla totiž zákusek, který se jí na Masopustní úterý. A to letos bylo až čtvrtého března.
Nicméně, to už je opravdu jen historická tradice. Semly jsou fakt dobré a byla by škoda jíst je jen jednou ročně. Takže nejprve jejich tradice expandovala směrem k Velikonocům, a tam se podle všeho obrátila a poslední roky se postupuje opačným směrem a semly už jsou k mání i před Vánoci.

Záchody, kde platí jenom první ve frontě.
To, že záchody tady jsou skoro zásadně společné pro obě pohlaví, už mě skoro přestalo překvapovat. Dnes jsem však na nádraží objevila další specialitu, o které bych hádala, že bude spíš česká, než švédská - záchody, kde platí jen první ve frontě. Jejich dveře se totiž dají otevřít dvěma způsoby - zvenku vhozením pětikoruny, nebo zevnitř zdarma. Kdyby mi to nebylo několikrát názorně předvedeno, asi bych si to nedovolila. Ale zdá se, že podržet dveře tomu kdo je po vás je prostě otázka zdvořilosti...

Reflektory
Na všemožné hi-visibility oděvy a doplňky, které jsou Česku určeny jen pro skladování v autě, velmi paradoidní jedince a některé profese, jsem si zvykla už v Británii, kde jsou velmi módní mezi běžci a cyklisty. Ale i v britském pojetí je hi-visibility záležitost, která nemá v nóbl společnosti co pohledávat, protože je typicky zuřivě žlutá a outdoorová. Zato ve Švédsku! Nevím, jestli to souvisí s tím, že tady mají v zimě víc tmy, ale je zjevně viditelnost celospolečenská záležitost a řeší se patřičně stylově. Dámám se na kabelce pohupují nenápadné bílé hvězdičky či kytičky, které vypadají čistě na okrasu dokud na ně ve tmě neposvítíte, děti mají na bundě přívěsky ve tvaru netopýra, a tak podobně.  Já mám na batohu bílou klip s logem Mittag-Leffler institutu.

"Sociální systém"
Při většině cest metrem do centra Stockholmu vagónem jsem byla svědkem toho, jak vagónem prochází osoba nešvédského vzezření a na volná sedadla pokládá kartičky. O chvíli později jde zpátky, přitom sbírá kartičky a peníze do kelímku. Na kartičkách je typicky fotka dítěte a nějaký (asi srdceryvný) švédský text; Jsem chudý (fattig), mé dítě (barn) je nemocné (sjuk), moje děti potřebují peníze (pengar) na jídlo/školu a podobně. Není nad procvičování základní slovní zásoby cestou do centra.
Jako spousta jiných, tahle tradice je patrně odsouzena k brzkému zániku, nebo podstatné inovaci, protože naprosto převažující platidlo ve Švédsku je karta. Žebrání s platebním terminálem je snad jenom otázka času. Čekám ho každou chvíli...

Knitting graffiti
Civilizovaná a velmi severská forma vandalizmu. Ne, že by to zrovna tuhle zimu bylo až tak potřeba...

Alkohol je droga
To, že se ve Švédsku alkohol nad 3,5% alkoholu prodává jen ve speciálních, státem vlastněných obchodech je celkem známé. Zdá se, že to má i světlé stránky - pokud chcete nějaké speciální dobré víno, zajdete jednoduše do svého nejbližšího System bolaget a objednáte si ho z katalogu všech možných vín, která je ve Švédsku možno sehnat. A celostátní systém vám ho doručí. A za celkem rozumnou cenu, protože platí se hlavně za procenta alkoholu, ne za ročník...slyšela jsem o lidech co kvůli tomu vozí alkohol ZE Švédska.
Další pozoruhodná věc je, že reklamy na alkohol vypadají stejně, jako reklamy na cigarety u nás...tedy, asi se tam nepíše, že alkohol způsobuje rakovinu plic, ale víte jak to myslím...


Švédsko má historii mezi lety 1000 a 2000
 Ale o tom zas někdy příště...

Záhada solniček

Znáte Pohádku z cukřenky? Ne, tak strašné to se solničkami není. Zatím. Nicméně to, že součástí vybavení naší kuchyně byla tři malá a dvě velká balení soli bylo dost nečekané a co tady kdo tady před námi bydlel a jak k nim přišel mi docela vrtalo hlavou...

V pátek se ukázalo, že tahle záhada má docela přirozené řešení. Peter a Julia odjížděli, takže jsem od nich k Valentýnu dostala velkou tašku jídla obsahující mimo jiné co? No přece další sůl. A taky cukr, mouku a už třetí láhev oleje do naší sbírky.

Asi bychom měly pozvat každého nově přijedšího na večeři a vnutit mu nějaké základní potraviny, ať tenhle trend nějak kompenzujeme...

Vintern är kort

Vintern är kort

det mesta regnar bort...

Ne, ještě nepíšu básničky ve švédštině...to je refrén švédské písně...tedy, v původní verzi je "sommaren". Ale pro letošní zimu to zdá se platí taky. Regnar znamená pršet a zbytek si domyslete...

Stockholmský únor s univerzitou v pozadí

Tedy, jak se dneska ukázalo, umí tady být i docela hezky slunečno, ale bohužel není rozvrhováno na víkendy.

Nicméně se zimním počasím je to fakt bída. Švédům to sice v běžkování nebrání, ale...no...

V neděli jsem se byla projít v Hagaparken. O zámku v parku vám nic neřeknu, protože dle cedulí nesmí nejen fotit, ale dokonce ani popisovat bez speciálního povolení. Nicméně, stan byl stejně zajímavější. Zdálky fakt vypadal jako stan...z menší dálky už tak úplně ne...

...a zezadu vypadal jako pěkný podvod...

P.S.: Řešení hádanky z minula je: pánské záchody. Mimochodem, věc, která mě ohromila už na letišti a pořád mě nepřestává překvapovat je, že záchody tady ve spoustě případů jsou univerzální. Ne, že by to nedávalo smysl...

V zemi dekadických mil

Už jsem na severu přes dva týdny, tak bych mohla zaznamenat nějaké první dojmy, než budou přebity novějšími...

• Švédská míle měří 10 kilometrů a připadá mi to velmi rozumné, jednak kvůli konverzi, jednak kvůli vzdálenostem v téhle zemi. Jo, na sever je to daleko, to jo...ale že je to i do jižního Švédska přes 600 km mě fakt překvapilo.
• Podařilo se mi pořídit a aktivovat švédskou platební kartu. Všichni tady sice mluví anglicky a s psaným textem pomůže internet, ale telefonní automaty bohužel neříkají "for English press 42" a mluví švédsky dokud se správnou posloupností čísel neproklikáte k operátorovi...takže aktivování karty přes telefon zařídil můj spolukanclovník, který sice taky není Švéd, ale už tady nějakou dobu žije...
• Na Institutu mají na půjčení kytaru! Hurá, hurá, mám postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery...
• Máme tady vymoženost v podobě ranního running clubu. Samotnou by mě asi běhat když je sníh nenapadlo...a už vůbec né tak často... Zato běžky jsem ještě nevytáhla...tak doufám, že jsem ještě nepromeškala veškerý sníh...ne, že by ho bylo až tak moc...
• Pekla jsem pepparkaka podle švédského receptu ve švédštině...(taky, zkuste péct v zahraničí buchtu podle českého receptu...bez polohrubé mouky). Když jsem smíchala všechny ingredience a těsto bylo zatraceně husté, došlo mi, že to asi nebylo těsto na perník, ale na perníčky. Ale přidání mléka z toho udělalo něco dostatečně buchtovitého na to, aby většina toho, co jsem odnesla na Institut zmizela během přestávky mezi přednáškami.
•  V MHD už se mi podařilo zaplatit za jednu cestu dvakrát, jet bez jízdenky, nastoupit do busu opačným směrem i vystoupit na špatné zastávce, takže pokud mě ještě něco nepřejede, všechny nezdary už jsem snad vyčerpala. A to jezdím MHD jen o víkendu, když mám čas a chuť vidět za denního světla něco jiného než Djursholm. 
• Centrum je hezké, ale je tam zima. A kdo má vyndávat ruce z rukavic, aby něco vyfotil...ale přeci jenom, tady jsou nějaké fotky z nejhistoričtějšího ostrova - Gamla Stan.

 

 Fakt by mě zajímalo, proč blogger zarovnává ty fotky takhle hloupě, ale prostě s tím neumím nic udělat. Zlatý LaTeX.

Název pro lingvistické labužníky.

A něco pro geometrické a architektonické fajnšmekry.

Socha, kterou Oleg pojmenoval "Ukrajinská politika".

Hádejte, co je tohle...