Friday 19 April 2013

Expect difficulties with any mobility...

...psali v předpovědi počasí. A měli pravdu. Ale od začátku:

Bratr měl přijet v neděli ráno. SMSku s adresou jsem mu posílala už den předem. Že neodpověděl ani na tu, ani na tu další, mi přišlo trochu divné, ale doručenky přišly. Jenomže pak mi přišla SMSka se sdělením, že už je u Cambridge a otázkou, kam že to má přijet. Mobilní komunikace zjevně fungovala čistě jednosměrně, dovolat ani dopsat zpátky se nedalo. Pořád ještě nechápu proč, ale zpráva o mojí adrese to musela vzít oklikou přes Rožnov pod Radhoštěm a přes ®adimův mobil.

Cesta z Coventry dál se obešla bez komplikací, což je poměrně překvapivé, protože autoatlas jsme samozřejmě neměli - navigovali jsme se podle mapy památek od English Herritage, kterou jsem kdesi dostala a v záchvatu zabydlování ji nevyhodila, ale pověsila na nástěnku. Proč někoho napadlo dát na takovou mapu čísla silnic nechápu, ale jsem mu za to vděčná.

Cíl naší výpravy byl sever Snowdonie:
  • Hrady ve Walesu jsou mnohem hradovatější než všechny hrady v Čechách. Nevím, jestli je to tím, že je Británie království, nebo tím, že jsou v UNESCu. Viděli jsme ty v Caernafonu (dokonce i zevnitř) a Harlechu.
  • Místní fauna se nedávno rozrostla o čerstvá jehňata. Jsou o několik odstínů bělejší než jejich matky a jedno jsme měli příležitost vidět velmi zblízka. Nevím, jestli nás chtělo adoptovat, nebo rovnou sežrat, naštěstí neudělalo ani jedno a spokojilo se se zuřivým bečením
  • Hlavní cíl  - samotný Snowdon poněkud zklamal. Většinu cesty jsme si užívali neobvyklou kombinaci silného větru a mlhy a ze Snowdonu neviděli nic než kulatou desku o tom, co všechno bychom viděli všemi směry, kdyby bylo něco vidět. A taky železniční stanici - ano, na Snowdon jezdí vlak. Cesta naštěstí netrvala šest hodin podle příručky, ale jen asi čtyři, takže když jsme po návratu do hostelu posvačili, byl ještě čas na další, méně mlhavý výlet na kopce na protější straně údolí. A při té příležitosti si natrénovali pohyb při extra silném větru, což se ukázalo jako vhodná průprava na další den.
  • V noci mě budil vítr a byla jsem fakt ráda, že jsme se rozhodli nocovat v hostelu v Pen-y-pass a ne ve stanu (zvlášť ne v bratrově ultraluxusním stanu s jednou tyčkou a bez podlážky).
  • Předpověď tvrdila, že vítr bude o rychlosti až okolo 50mph (miles per hour), v nárazech 80mph,  varovala před ,,difficulties with any mobility" a taky tvrdila, že člověku bude teplota připadat jako -11 stupňů Celsia. Na druhé straně, věštila také čtyřicetiprocentní pravděpodobnost vrcholků bez mraků, což bylo podstatně zlepšení oproti předešlému dni. Snowdon byl v mraku pořád, takže u nás druhou šanci nedostal a jeli jsme do sousedního údolí zdolávat nějaké ty Carneddy... (přesná welšská jména po mě nechtějte, aspoň, že ten Snowdon má i anglickou variantu - welšsky je Yr Wyddfa, čteno [əɾ ˈwɪðva] a v životě si to nezapamatuju ... když už jsme u toho, ani welšština není welšsky "Welsh", ale "Cymraeg" nebo "y Gymraeg"). Kdyby byl vítr tak o 40mph pomalejší, bylo by počasí úplně ideální - sousední hřebeny se sice občas schovávaly v mracích, ale my jsme měli sluníčko a modrou oblohu.
  • Foťák nesl (a hlavně používal) bratr.