Ale přece jen. Tenhle týden jsem zvládla:
- Zaplatit nájem. Aspoň doufám. Představte si, že takhle přijdete na přepážku, zeptáte se, jestli máte na účtu nějaké peníze a když vám paní řekne že jo, tak jí podáte papírek s číslem účtu na který chcete ze svého účtu zaplatit přes tisíc liber. Paní si prohlídne občanku a chvíli vás zkouší z toho kdy jste se narodili a tak, pak uvěří, že jste to vy, něco naťuká do počítače a řekne, že zaplaceno. Nenechá vás ani nic podepsat, že jste fakt něco chtěli zaplatit. A odmítne vám vydat doklad o tom, že jste něco zaplatili... Tak takhle nějak to vypadalo.
- Absolvovat povinný seminář pro cvičící a svoje první cvičení. U semináře mi přišlo, že jeho hlavním přínosem je vzbudit v těch, co ještě nikdy necvičili pocit, že byli vzděláni a teď jsou kompetentní cvičit. Informační přínos byl sporadický. Původně jsem považovala za užitečné aspoň to, že mi popsali, jak jsou tady cvičení silně nepovinná a chodí na ně jen zlomek studentů, což jsem nevěděla. Teď už to za tak užitečné nepovažuju - na cvičení mi dorazilo tolik lidí, že museli stát, nebo sedět na zemi.
- Koupit si bundu. Černou. Gore-texovou. A taky jsem si koupila slevovou kartičku. Stála 5 liber a dali mi za ni přes 10 liber slevu na bundu. No neberte to.
